Ve dnech 22.–25. 11. 2023 se ve spolupráci Ústavu pro českou literaturu AV ČR a Katedry germanistiky Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Ústí nad Labem, s podporou SAV21 a GAČR konala v ÚČL konference (Un)Vereintes Europa? Grenzen und Grenzüberschreitungen in der deutschen und österreichischen Literatur nach 2000 / (Ne)Sjednocená Evropa? Hranice a překračování hranic v německé a rakouské literatuře po roce 2000.
Konferenci jsme uspořádaly s profesorkou Renatou Cornejovou z Katedry germanistiky UJEP jakožto řešitelky grantu. Chtěly jsme z různých aspektů prodiskutovat, do jaké míry jsou hranice i nadále důležitou součástí literárního diskurzu v německojazyčné i české (a slovenské) literatuře po r. 2000, jak jsou koncipovány a jaké koncepty jejich překračování prozaická a dramatická díla nabízejí. Předmětem zkoumání však nebyla jen vnitřní evropská hranice mezi Východem a Západem. Jako neméně silné se ukázalo téma vnější hranice Evropy, evropské identity a dekonstrukce hranic v souvislosti s uprchlickou krizí či s fenoménem autorství německy píšících tvůrců s českými, ale i mimoevropskými kořeny. Významnou součástí programu byla i reflexe kulturního transferu mezi českou, rakouskou a německou divadelní a dramatickou kulturou. Téma překračování hranic se do příspěvků promítlo nejen tematicky či geograficky, ale i v symbolické a poetologické rovině a v samotném mezinárodním zastoupení hostů. Tříapůldenní konference se zúčastnilo dvacet pět přednášejících, literárních vědců a vědkyň, germanistů, slavistů, teatrologů a teatroložek z deseti evropských zemí.
Program zahájily plenární přednášky Jürgena Edera z FF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Manfreda Weinberga z FF UK v Praze. Oba se zabývali tématem hranic z obecně historického, politického a kulturologického hlediska. I když se zdá, že vnitřní evropské hranice zanikají, sílí v jednotlivých evropských státech nacionalismus, a to v souvislosti s vnitřními i globálními krizemi.
Řada přednášejících se zabývala díly autorů a autorek, jež ve své tvorbě tematizují česko(slovensko)rakouskou, případně českoněmeckou hranici. Ve čtvrtek dopoledne promluvila v sekci „30 let po pádu Zdi — železná opona jako linie zlomu“ Martina Trombíková z FF MU Brno o románu rakouského spisovatele Thomase Sautnera Dívka u hranic (2017), jehož dění je situováno do doby pádu železné opony na rakouskočeskoslovenskou hranici. Jana Wild z bratislavské Divadelní fakulty VŠMU hovořila o hře Viliama Klimáčka Liberté — egalité — electricité (2017). Hra se vztahuje k reálným událostem a osobám, které se v letech 1950–1989 snažily ilegálně překročit hranice z Československa do Rakouska. Jindra Dubová z Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové se dlouhodobě zabývá dílem Bernharda Setzweina, který od roku 1989 tematizuje českobavorskou hranici. Julie Adam (FF UJEP) se zabývala vícejazyčností spisovatelů českého původu Michaela Stavariče a Jaroslava Rudiše. Oba absolvovali Poetologickou docenturu Stefana Zweiga na salcburské univerzitě jakožto autoři, pro něž je „zprostředkování kontaktu mezi kulturami ústředním aspektem tvorby“.
Poslední čtvrteční sekci „Překračování hranic — od biografie k estetice“ zahájila Eva Hausbacherová ze slavistiky Salcburské univerzity s příspěvkem, v němž se věnovala literární dekonstrukci hranic v textech současných německoruských autorek a autorů, kteří jsou v posledních dvaceti letech po tzv. „Eastern Turn“ v německé literatuře velmi silně zastoupeni a dodávají jí řadu estetických, tematických, topografických i jazykových impulzů.
Páteční program obohatila o konceptuálněvýtvarnou dimenzi a etickou problematiku teatroložka Brigitte Marschallová z Vídeňské Univerzity příspěvkem „Lodi plují přes moře: Od boje o přežití k estetice“. Voda, zdánlivě spojující lidi i kontinenty, se pro uprchlíky dle Marschallové stává elementem vyloučení a uvěznění i velmi reálnou hranicí mezi životem a smrtí. Umělecké projekty zabývající se tímto tématem překračují estetické hranice, jako např. Barca Nostra (2019) Christopha Büchela. V dubnu 2015 se loď s uprchlíky srazila ve Středozemním moři s portugalskou nákladní lodí a více než sedm set jich zahynulo. Islandskošvýcarský umělec nechal vrak v roce 2019 dopravit na benátské Bienále jakožto symbol masového hrobu a současné migrace, což vyvolalo diskuzi o etické stránce projektu.
Následoval jelinekovský blok. Jana Hrdličková z ústecké germanistiky se zabývala postdramatickým textem Chráněnci/kyně (2014), který v Česku dosud nebyl uveden. Téma uprchlictví se totiž na českých jevištích téměř neobjevuje. V posledních pětadvaceti letech, počínaje hrou Sportštyk (1998), se Elfriede Jelinek inspiruje antickými dramaty, tentokrát Aischylovou tragédií Prosebnice. Chráněnce vytvořila v reakci na protest sedmdesáti žadatelů o azyl před vídeňským Votivkirche v listopadu 2012. V polyfonním monologu je Středozemní moře líčeno jako nepřekonatelná hranice smrti. J. Hrdličková v textu nachází strukturální podobnosti s básněmi Paula Celana a tím v podtextu objevuje téma holokaustu a paralelu mezi situací uprchlíků a Židů za nacismu. Poté navázal Christian Schenkermayr z Výzkumné platformy Elfriede Jelinek Vídeňské univerzity příspěvkem o dekonstrukci geografických a ideologických hranic v „dodatečných textech“ k dramatu Chráněnci: Appendix, Coda, Obrana Evropy. Teď se toho ale nahromadilo moc (Epilog na zemi) a Philemon a Baucis, které Jelinek vytvořila v následujících letech a zaměřila se v nich na téma migrace v celoevropském prostoru.
Po pauze promluvila v teatrologickém bloku, věnovaném kulturní výměně mezi českým a německým divadlem, Libuše Černá, ředitelka mezinárodního literárního festivalu globale v Brémách. Uvažovala, jakými cestami lze v německojazyčném kontextu zprostředkovat české divadlo. Kromě titulků a pohybového divadla zmínila zdařilý přenos divadelní inscenace Studia Hrdinů Poslední kapitola dějin světa (1922) německočeské režisérky Kathariny Schmidtové. Soubor hraje beze slov a text rozhovorů, který s herci režisérka natočila v době covidu, je slyšet ze záznamu. Pro hostování v Německu byl přeložen do němčiny a namluven německými herci. Zuzana Augustová přiblížila konkrétní českoněmecké aktivity šířící v Německu současnou českou dramatiku a divadlo. Vedle antologie O zvířatech a lidech (2018), kterou vydal IDUDÚ v Praze a v níž jsou zastoupeni čeští dramatici několika generací, a zvláštního čísla Theater der Zeit Spezial — Tschechien šlo především o dramaturgii festivalu Ein Stück Tschechien/Kus Česka, který od roku 2014 pořádá berlínský spolek Drama Panorama pod vedením české překladatelky a teatroložky Barbory Schnelle žijící v Berlíně.
V sobotu dopoledne promluvili v bloku „Překračování hranic a kulturní transfer v divadelní praxi“ kolegové z týmu pro výzkum moderního českého divadla ÚČL. Iva Mikulová referovala o inscenaci Grillparzerovy hry Štěstí a pád krále Otokara ve vídeňském Volkstheatru (2019) v režii Dušana D. Pařízka v širším kontextu Pařízkovy tvorby. Originálním výkladem posílil Pařízek jazykovou a národnostní mnohotvárnost hry a varoval tím před nacionalistickými tendencemi v současné střední Evropě. Tomáš Kubart se zaměřil na problematiku překračování etnických hranic v činnosti rakouského Aktionstheater Ensemble. Soubor poskytuje hlas zástupcům marginalizovaných skupin, jeho členové jsou nejrůznějšího etnického původu. Tvoří metodou kolektivní improvizace, při níž zprostředkují vlastní zkušenosti a vytvářejí vizi multikulturní společnosti. Rakouské kulturní fórum podpořilo závěrečné čtení rakouské prozaičky a dramatičky žijící v Německu Kathrin Rögglaové, která se soustavně věnuje aktuálním problémům celospolečenského až globálního dosahu. Pracuje dokumentární metodou a materiál získaný z rešerší a rozhovorů přetváří výraznou jazykovou stylizací. Její tvorbu pro divadlo lze řadit k současné postdramatické linii. V ÚČL přednesla ukázku ze hry fake reports (2002), kterou vytvořila po teroristických útocích 11. září. Dále představila úryvek z nejnovější hry Voda (2022), v níž na půdorysu biblického příběhu o Jonášovi a velrybě tematizuje nepochopitelnou nečinnost institucí, úředníků, médií, aktivistů i občanů tváří v tvář globálnímu oteplování. Do třetice představila nejnovější román Průběh přelíčení (2023) o procesu s neonacistickou teroristickou skupinou NSU, která se v letech 1999–2007 dopustila v Německu tří pumových atentátů a vražd především mezi imigranty. Textem hovoří ve zvláštní jazykové stylizaci (futurum II) kolektivní „my“ v roli publika soudního procesu.
Konference se nesla ve velice přátelském duchu, přinesla řadu inspirativních podnětů. Hmatatelným výstupem bude zvláštní číslo časopisu Aussiger Beiträge, v němž bude otištěna většina konferenčních příspěvků, a kolektivní monografie, která vznikne za přispění některých účastníků a účastnic konference v rámci projektu „(Ne)sjednocená Evropa? Překračování hranic v německé a rakouské literatuře a jejich česká recepce po r. 2000“.
Vychází v České literatuře 2/2024.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
