ivermectin american journal of therapeutics how often to take ivermectin paste ivermectina a que hora se toma ivermectin cost philippines ivermectin for skin disorder in rabbits what breeds of dogs cannot have ivermectin ivermectin for hoarses ivermectin 1.87 paste for dogs
Ústav pro českou literaturu AV ČR Institute of Czech literature of the CAS
Obsah vašeho košíku

Nemáte žádné položky v košíku

Časová osa

Činnost zahajuje komise na přípravu Ústavu pro českou literaturu při III. třídě České akademie věd a umění (ČAVU). Jejími členy jsou například klasický filolog Bohumil Ryba, estetik a literární teoretik Jan Mukařovský, literární historik, bohemista a slovakista Albert Pražák, znalec staroslověnského písemnictví Josef Vašica nebo komparatista a slavista Frank Wollman.

Ministerstvo školství a osvěty vzalo na vědomí návrh komise na zřízení Ústavu pro českou literaturu ČAVU a přislíbilo zařadit do rozpočtu příslušnou částku.

Ve schůzi III. třídy ČAVU je jednomyslně schválen Organizační řád ÚČL. K úkolům, které jsou před ústav organizačním řádem postaveny, patří vedle zajišťování dokumentace české literatury a literárního života také vydávání literárních památek „v přesných kritických vydáních“, přípravy „podrobného biografického a bibliografického slovníku české literatury“, „organizace kolektivních děl literárně historických“ a provádění takových „zkoumání, která vyžadují kolektivní spolupráci a zvládnutí velkých rozloh materiálu“.

ÚČL zahajuje činnost, a to v budově ČAVU na Národní třídě 3 (Praha 1) a se čtyřmi odbornými pracovníky: Rudolfem Havlem, který se na formování ústavu významně podílí jako jeho první vědecký tajemník, Josefem Moravcem, Josefem Polákem a Felicitas Wünschovou.

ÚČL je zařazen do nově založené Československé akademie věd (ČSAV), ředitelem se stává Jan Mukařovský, jeho zástupcem Felix Vodička.

Jako svůj vědecký cíl si ÚČL vytyčuje sepsání nových Dějin české literatury. První tři díly zachycující období od středověku po konec 19. století, vyjdou knižně v letech 1959-1961. Vydání čtvrtého dílu, věnovaného první polovině 20. století (do roku 1945), bude v období nastupující tzv. normalizace zakázáno; publikován bude až dodatečně v roce 1995.

Ústav rozšiřuje řady svých zaměstnanců, aspiranty se počínaje podzimem 1952 stávají zvláště žáci Jana Mukařovského jako Miroslav Kačer, Jiří Brabec, Zdeněk Pešat, Miloš Pohorský.

Ústav se stěhuje do prostor Strahovského kláštera v Praze, odkud musel odejít řád premonstrátů.

Pro Památník národního písemnictví, který do Strahovského kláštera přichází krátce po ÚČL, připravil ÚČL libreto stálé expozice.

Je zahájena spolupráce s nakladatelstvím Československý spisovatel na edicích Kritická knihovna a Národní knihovna. Ediční úsilí pracovníků ÚČL směřuje dále do přípravy řad spisů jednotlivých významných autorů české literatury (Božena Němcová, Jan Neruda, K. H. Mácha, Jiří Wolker, S. K. Neumann, F. X. Šalda atd.).

Je založen časopis Česká literatura.

K ÚČL je přičleněn Kabinet pro filologickou dokumentaci, jehož úkolem je péče o dokumentaci starší české literatury. Pokračuje shromažďování fotokopií a mikrofilmů památek starší literatury z domácích i zahraničních knihoven, muzeí, archivů a jiných paměťových institucí. Práce na tzv. staročeské sbírce byly přitom započaty již za nacistické okupace, v roce 1941.

V rámci ÚČL je založen Kabinet S. K. Neumanna, jehož hlavním cílem je – vedle vypracování osobní bibliografie tohoto básníka, spisovatele a publicisty – péče o vydávání Neumannových spisů.

Je založen Kabinet pro studium českého divadla, vedený Františkem Černým, a zahájeny práce na jeho hlavním úkolu, Dějinách českého divadla (čtyři svazky pokrývající období od nejstarších dob do roku 1945 vyjdou v letech 1968-1983, navazující svazek věnovaný druhé polovině 20. století začne být připravován po demokratické revoluci roku 1989, ale po redukci ČSAV a ÚČL v roce 1993 zůstane nedokončen) .

Z iniciativy Josefa Hrabáka je založena brněnská pobočka ÚČL (zatím o dvou členech, prvním vedoucím se stává Štěpán Vlašín); sídlí na Šilingrově náměstí. Ambicí zakladatele je vtisknout pobočce specifický vědecký program, jímž má být studium literatury na Moravě.

V následujících obdobích existence (až do roku 2003, kdy převáží druhá z nich) se v životě pobočky budou prolínat dvě funkce: bude nositelkou různě definovaného samostatného vědeckého program, ale také organizačním zázemím pro vědecké pracovníky ÚČL z Brna, Moravy či Slezska.

Do ÚČL je personálně včleněna katedra literární vědy Institutu společenských věd při ÚV KSČ. Ředitelem ústavu se stává rektor Institutu Ladislav Štoll, který nahrazuje Jana Mukařovského, Štollovým zástupcem Jan Petrmichl.

Jde o prozatímní vyústění konfliktu mezi tou částí pracovníků ústavu, která se snaží oprostit literární vědu od vulgárních pozůstatků stalinismu a metodologicky se vrací zpět ke strukturalismu pražské školy, s tzv. marxistickými dogmatiky. Jde o konflikt dlouhodobý, který započal již v druhé polovině předchozí dekády a bude se na profilaci ÚČL podepisovat až do tzv. normalizace.

Zástupcem ředitele ÚČL se stává Zdeněk Pešat, literární historik reprezentující tzv. druhou generaci strukturalisticky orientované pražské školy.

V souvislosti s mocenskými zásahy do literárního a vědeckého života po IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů je odvolán Zdeněk Pešat a zástupcem ředitele se stává Štěpán Vlašín.

Z funkce je odvolán Ladislav Štoll, který odchází z ÚČL. Ředitelem se místo něj stává Felix Vodička, literární historik reprezentující tzv. první generaci českých strukturalistů, na místo zástupce ředitele se vrací Zdeněk Pešat.

K 30. 6. 1970 je penzionován ředitel ÚČL Felix Vodička; jeho nová koncepce činnosti ústavu zůstane nerealizována.

Do ÚČL jsou počínaje 5. 11. 1970 začleněny literárněvědné a bibliografické složky Ústavu jazyků a literatur ČSAV. V souvislosti s příchodem slavistů, rustistů, anglistů, romanistů, germanistů a dalších moderních filologů dochází k přejmenování pracoviště na Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV (ÚČSL).

Řízením ÚČSL je pověřen romanista Vladimír Brett. Dochází k razantním personálním změnám.

Řada pracovníků, vesměs předních osobností české literární vědy, je nucena z ústavu odejít, dalším je profesionální situace ztížena zákazem publikace a samostatného bádání, krátkodobými smlouvami a vazbou na kolektivní úkoly.

Řádným ředitelem ÚČSL se v roce 1972 opět stává Ladislav Štoll.

S platností k 1. 1. 1972 je k ÚČSL přičleněn Kabinet Zdeňka Nejedlého.

K cílům kabinetu patří již od založení v roce 1953 vydávání spisů tohoto historika, muzikologa a politika, péče o Nejedlého knihovnu a práce na jehomonografii.

V roce 1986 kabinet zanikne jako samostatné pracoviště, jeho členové budou převedeni do jiných oddělení ÚČSL. Na formální likvidaci Kabinetu Zdeňka Nejedlého dojde v březnu 1990.

Vedením ÚČSL je po smrti Ladislava Štolla pověřena Hana Hrzalová. O rok později se stává řádnou ředitelkou.

Brněnská pobočka se stěhuje na Mendlovo náměstí.

Do ÚČSL se navrací řada z pracovníků propuštěných v době tzv. normalizace (Miroslav Červenka, Milan Jankovič, Jiří Brabec ad.).

Ředitelem je zvolen Zdeněk Pešat, jeho zástupcem Vladimír Macura.

Ze Strahovského kláštera, který je navrácen premonstrátskému řádu, se ÚČSL stěhuje do kasáren Jiřího z Poděbrad na Náměstí Republiky v Praze 1.

Z iniciativy slavistů se z ÚČSL vyděluje Slovanský ústav.

V rámci transformace Československé akademie věd (ČSAV) do Akademie věd České republiky (AV ČR) musí z ústavu odejít třicet zaměstnanců včetně celých oddělení (Oddělení západních literatur, Oddělení slovanských literatur a literárních vztahů). Kabinet pro studium českého divadla je zrušen, část jeho pracovníků přechází do Divadelního ústavu.

Zúženou bohemistickou koncepci pracoviště vyjadřuje návrat k názvu Ústav pro českou literaturu (ÚČL).

Ředitelem byl zvolen Vladimír Macura, jeho zástupcem se stal Pavel Janoušek.

Brněnská pobočka přesídlila do Bulínovy vily na Květnou 8, po Sylva Bartůškové stanul v jejím čele Miroslav Zelinský (do roku 2000).

ÚČL pořádá I. kongres světové literárněvědné bohemistiky, který je symbolicky věnován historii a současnému stavu bádání o české literatuře.

V reakci na pád železné opony se na kongresu po desítkách let poprvé setkávají z České republiky i ze všech částí dosud rozděleného světa.

Podařilo se založit významnou oborovou platformu: Další setkání obce odborníků zabývajících se kdekoli na světě českou literaturou, budou následovat vždy po pěti letech: 2000 – 2005 – 2010 – 2015.

Milan Jankovič, příslušník tzv. druhé generace pražské školy, donedávna vedoucí oddělení teorie ÚČL, získává Státní cenu za literaturu za monografii Kapitoly z poetiky Bohumila Hrabala.

Nejvyšší státní literární ocenění získají v průběhu dalších let i další pracovníci ÚČL, a to za svou beletristickou i vědeckou tvorbu:

V roce 1998 Vladimír Macura za soubor literárně historických studií Český sen a za román Guvernantka.

V roce 2011 bude vyznamenána Daniela Hodrová za román Vyvolávání, v roce 2013 Petr Hruška za básnickou sbírku Darmata.

ÚČL se musí vystěhovat z kasáren na Náměstí Republiky, kde developer zahajuje přestavbu na obchodní centrum. Na poslední chvíli získává nové sídlo, je jím funkcionalistický palác na adrese Na Florenci 3, Praha 1, v jehož přízemí donedávna působilo slavné knihkupectví Odeon. Po provedené rekonstrukci se do stejné budovy stěhují i další humanitní ústavy Akademie věd ČR.

Po smrti Vladimíra Macury se ředitelem ÚČL stává Pavel Janoušek.

Zástupcem ředitele ÚČL je nově jmenován Petr Čornej, po jeho odchodu z ústavu zastává tuto funkci Alice Jedličková (2001-2008), po ní se zástupcem ředitele stává Karel Piorecký.

Při vnitřní restrukturalizaci ÚČL související s dokončováním dlouhodobých projektů, jako jsou Dějiny české literatury 1945-1989 a Lexikon české literatury, vznikají na přelomu let 2002-2003 nová oddělení ÚČL, například oddělení pro výzkum literární kultury nebo ediční a textologické oddělení.

Brněnská pobočka přestává být oddělením se samostatným vědeckým programem a mění se v organizační jednotku administrativího určení – brněnské pracoviště ÚČL. V Brně působící výzkumní pracovníci ÚČL se stávají členy různých vědeckých oddělení ÚČL, zástupcem ředitele pro brněnské pracoviště je jmenován Tomáš Kubíček, který pobočku vedl již v předchozích třech letech.

Na základě zákona č. 341/2005 Sb. se ÚČL mění ve veřejnou výzkumnou institutci (ve zkratce v. v. i.).

Ředitelem je opět jmenován Pavel Janoušek, zástupcem ředitele pro brněnské pracoviště se stává Jiří Trávníček.

Ředitelem ÚČL se stává Pavel Janáček, nově zřízené funkce zástupce ředitele pro mezinárodní spolupráci se ujímá Michael Wögerbauer.

V období 2010-2011 probíhá reorganizace pracoviště, jejímž výsledkem je ustavení tří literárně historických oddělení s chronologicky navazujícím záběrem (pro starší literaturu, pro literaturu 19. století a pro literaturu 20. století včetně literatury současné) a založení samostatného oddělení lexikografie.

Bibliografické pracoviště ÚČL je i se svazkem bibliografických databází a dokumentačních sbírek, vytvářených od počátků existence ústavu, zařazeno Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR na Cestovní mapu velkých infrastruktur ČR pro výzkum a vývoj.

Jádrem činnosti nově vzniklé výzkumné infrastruktury je zpracovávání, systematické vytěžování a další kontinuální rozvoj bibliografických, biografických a pomocných databází ústavu.

Na pandemii COVID-19 a související opatření reagoval ÚČL navýšením svých online aktivit: připravil devět přednášek v rámci akademického projektu Věda na doma a volně zpřístupnil řadu základních oborových příruček.