Edice Literární řada, kterou vydává nakladatelství Academia, se aktuálně rozrostla o knihu kolegyně Andrey Vítové, jež pojednává o blahopřejných a oslavných básních v českých časopisech 1. poloviny 19. století.
Jaké místo zaujímají gratulační a smuteční texty, veršované proslovy na uvítanou či rozloučenou a další příležitostná poezie v básnické tvorbě první polovině 19. století? Jaké byly možnosti těchto textů a jaké jsou jejich limity?
Příležitostná poezie byla v české literatuře první poloviny 19. století rozšířeným jevem, který zasahoval jak do literárního dění, tak do společenského života utvářející se národní komunity.
„V bezpočtu gratulačních i smutečních textů, veršovaných proslovů na uvítanou i na rozloučenou nebo básní, jejichž prostřednictvím autoři vyslovovali loajalitu politicky i společensky vlivným osobám, byla tato tvorba především odrazem i projevem dobových společenských zvyklostí a stereotypů,“ píše autorka v Úvodu.
Podoba díla, zejména míra jeho okázalosti i originality, vycházela z napětí mezi striktně danými pravidly žánru a osobní výpovědí, formovanou vztahem autora k adresátovi textu. Hranice mezi tvůrčí literární prací a pouhým projevem zdvořilosti či povinné loajality byla proto velmi křehká. První polovina 19. století, zvláště jeho první dvě desetiletí, byla „zlatou érou“ příležitostné poezie. Potom však ustálenost provedení a stále se opakující nápodoba vedly k obsahovému vyprázdnění těchto textů a k jejich postupnému přesunu ze sféry literatury do oblasti dobové etikety. A později, s dozníváním ještě v první polovině století dvacátého, tato forma společenské zdvořilosti zanikla.
Knihu lze zakoupit v e-shopu nakladatelství Academia.
