Dne 26. května 2023 proběhlo vědecké kolokvium s mezinárodní účastí Dílo Julese Verna v kontextu československé popkultury, jež spolupořádaly Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky FF UP, Ústav věd o umění a kultuře FF JČU a Ústav pro českou literaturu AV, v jehož prostorách se kolokvium též konalo. Kolokvium navazuje na loňské rokování nad dílem Karla Maye (opět v kontextu československé popkultury); na příští rok pořadatelé plánují analogické kolokvium o díle A. C. Doyla.
Vernovské kolokvium otevřel Petr A. Bílek (FF JU České Budějovice) referátem „Transmediální posouvání Tajemného hradu v Karpatech v normalizačním kontextu 70. let 20. století“. Vyšel od dobového kontextu (překlady hororových povídek a románů ze šedesátých a sedmdesátých let) a ukázal, jak různé mediální adaptace Vernových děl (komiks Jaromíra Vraštila z let 1975–1976, rozhlasová nahrávka na gramofonové desce z roku 1972, film z roku 1979 a audioverze z roku 1986) transponovaly výchozí texty do různých žánrů na základě procesů redukování a variování (kdy např. komiks a audio verze byly doplněny o explicitní poslání). Kristián Benyovszky (FSŠ Univerzita Konštantína filozofa v Nitre) mluvil na téma „Tajemný hrad v Karpatech — komiksová adaptácia Petra Kopla v kontexte poetiky crossoveru“. Benyovszky definoval v české literární vědě dosud málo etablovaný termín crossover; Koplovu adaptaci Vernovy knihy, část jeho cyklu Viktoria Regina, ukázal jako doklad tohoto konceptu. Podrobně ukázal mechanismy crossoveru na rozšiřování (meta)světa popkultury a remedializace.
Ivan Adamovič (Muzeum literatury) se v referátu „Jak se kalilo Ocelové město: Rekontextualizace knižní klasiky v éře studené války“ zabýval filmovou adaptací románu (1978) v porovnání s literárním scénářem Ondřeje Vogeltanze (1979). Se znalostí rukopisné pozůstalosti autora přesvědčivě ukázal na posuny k dobovým událostem, týkajícím se mj. neutronové bomby, stejně jako na vliv režiséra Ludvíka Ráži na konečnou podobu scénáře. Pavel Šidák (ÚČL AV ČR) si v referátu „Utopie a dystopie města“ všímal v románu Ocelové město utopického a dystopického prvku, jejich specifik a zejména jejich juxtapozice v jednom textu.
Po přestávce navázal Roman Kanda (ÚČL AV ČR) příspěvkem „J. M. Troska mezi Julesem Vernem a Symzonií: Příspěvek k dějinám literární kosmogonie“. Připomněl Barthesovu charakteristiku Vernova existenciálního principu jakožto izolování se a Todorovův koncept instrumentálního a vědeckého zázračna; Trosku a Verna podle Kandy spojuje princip externalizace a hypertrofie. Hlavní část referátu Kanda věnoval dobovým teoriím o duté zemi, které přecházely z naučného do beletristického diskurzu.
Michal Jareš (ÚČL AV ČR) promluvil v referátu „»Dotkl se makadly jejího kokrhelu«. Brouci Haise Týneckého jako rozvíjení i parafráze Vernova odkazu“ o sérii knih Haise Týneckého z 20. let 20. století a jejích možných paralelách s Vernovým psaním.
Po obědě se slova ujali Pavel Kořínek a Lucie Kořínková (oba ÚČL AV ČR). V referátu „Vernovy divadelní cesty (nejen) kolem světa 19. stoletím“ si všímali českých divadelních adaptací Vernových románů, zejm. Ku měsíci! (1876) a Cesta kolem světa, příznačných příkladů opulentního tzv. dekorativního dramatu, a dramatu Carův kurýr a jeho problémů s cenzurou. Podstatnou složkou příspěvku byla analýza kritik dekorativních dramat, již podal Jan Neruda. Milan Kruml (Česká televize) v referátu „Adaptace děl Julese Verna v rozhlase a televizi“ postihl důvody výjimečného počtu vernovských adaptací (žánrová flexibilita, univerzální publikum, schopnost Vernových knih vyhovovat různým politickým režimům atd.). Hlavní téma jeho hutného příspěvku bylo sledování rozhlasové i televizní inscenace Vernových děl v Čechách i na Slovensku počínaje montáží J. Seiferta Verneova cesta kolem světa z r. 1935. Po něm přinesl Martin Foret (Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky, FF UP Olomouc) podobně hutný a soustředěný příspěvek „Díla Julese Verna jako zdroj a inspirace pro československý komiks“. V návaznosti na dopolední blok v něm ukázal, že komiksové adaptace Verna mají svou dlouhodobou světovou tradici (vedle Francie též Maďarsko) a v případě českého a slovenského komiksu se již od 40. let Verne stává oblíbeným a často zpracovávaným autorem.
Po přestávce se v posledním bloku, na nějž bohužel nedorazil ohlášený Petr Janeček (FF UK Praha) s příspěvkem „Verneovy trampoty ve folkloru. Problematika folklorizace motivů z díla Julese Verna v českém prostředí“, představili dva referující. Miroslav Kouba (FF Univerzita Pardubice) v referátu „Lodivod dunajský v proměnách české knižní kultury“ ukázal na problematické způsoby při vydávání této knihy, psané z větší části Vernovým synem Michelem. V původní verzi byl román Vernem pojmenován Na krásném žlutém Dunaji a citacemi z obou verzí (existující v překladu do češtiny) vznikla srovnávací koláž. Daniel Bína (FF UP Olomouc) načrtl v příspěvku „Vědeckofantastické utopie, nebo heterotopie? (aneb Cesta kolem Verna za 8 chvil)“ s jistým odmítnutím zavedených žánrových charakteristik Vernova díla jako dobrodružného románu nebo sci-fi možnou, byť ne do důsledku promyšlenou aplikaci foucaultovského termínu heterotopie na Vernovy romány.
Vychází v České literatuře 1/2024.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
