V neděli dne 23. ledna 2022 se v pražském Divadle Archa uskutečnilo pracovní kolokvium věnované hře Karla Čapka R.U.R. Setkání uspořádané Českým centrem Mezinárodního PEN klubu ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., bylo součástí série vzpomínkových akcí ke stému výročí uvedení hry, odložených ovšem o rok kvůli koronavirové pandemii.
K třídennímu programu patřily další tematicky laděné konference (jedna připravená Českou akademií science fiction, fantasy a hororu a další v režii odborníků na umělou inteligenci), výstava prvních vydání děl Karla Čapka ve foyer Divadla Archa a tři divadelní představení, která na motivy Čapkova dramatu připravil soubor Buchty a loutky. Zhruba půldenní kolokvium zabývající se ve světě bezpochyby nejslavnější českou hrou bylo rozděleno do dvou sekcí: v první, nazvané „Roboti, drama, inscenace“ moderované Alešem Merenusem byly předneseny celkem tři příspěvky, ve druhé s názvem „Překlady, recepce, adaptace“ (moderátor Marek Lollok) zazněly čtyři referáty. Cílem jednání bylo uchopit R.U.R. nejen jako dílo otevírající otázku umělé inteligence a odpovědnosti člověka za své výtvory, ale představit také život hry na českých i zahraničních jevištích a v rozhlase. Kromě toho šlo o sdílení dosavadních badatelských výsledků mezi přispěvateli kolektivní monografie R.U.R. 100+; Čapkovi roboti doma a ve světě připravované Týmem pro výzkum moderního českého divadla ÚČL.
V zahajovacím referátu Pavel Janoušek komentoval koncept a konkretizaci Robotů jako specifické dramatické postavy, stejně jako významový posun pojmu robot (dnes by pro Roboty v Čapkově hře bylo zřejmě adekvátnější označení android). Nato ve svém převážně genologicky pojatém příspěvku nazvaném „Čapkovo R.U.R. jako satirická reflexe věku stroje“ navázala Jana Horáková. Autorka monografie Robot jako robot (2010) se rovněž opřela o rozbor dramatických postav, které interpretovala v průsečíku žánrových charakteristik utopie a satiry, založené na komediálním pojetí metafory člověk-stroj. Sekci uzavřel Tomáš Bojda, který hru představil v kontextu tradice rozhlasových adaptací Čapkových dramat i románů. Připomněl některé z výrazných rozhlasových inscenací Čapkova díla (k jejich nejčastějším režisérům patřil Jiří Horčička), z rozhlasových verzí R.U.R. zmínil například brněnskou inscenaci režiséra Josefa Bezdíčka z roku 1935 a inscenace Františka Salzera z roku 1936 a Františka Štěpánka z roku 1968.
Druhá část kolokvia se nesla ve znamení jinojazyčných uvedení a zahraniční recepce, čímž — kromě jiného — doložila nebývalou univerzalitu Čapkova dramatu a v mnoha případech i velkou oblibu celého jeho díla. Na ohlas v německy mluvících zemích se zaměřila Zuzana Augustová, která se ve svém příspěvku zabývala zejména překladem Otto Picka, jakož i prvním uvedením hry pod názvem W.U.R. — Werstands Universal Robots v Stadttheater Aachen (premiéra již roku 1921, tedy v témže roce jako česká premiéra hry). Nevynechala ani premiéru berlínskou a vídeňskou (obě 1923), přičemž se věnovala také německé reflexi tematické, motivické i figurální podobnosti hry s expresionistickými dramaty Georga Kaisera Plyn I (1918) a Plyn II (1920). Kritickou a uměleckou recepci v anglofonním prostředí, zejména v USA a Velké Británii, zase mapovala Klára Kudlová, která pojmenovala i textologické peripetie prvního (velmi vlivného) překladu této hry do angličtiny od Paula Selvera. Hasan Zahirović pak v souvislosti s R.U.R. prezentoval možná až překvapivou a dosud trvající oblíbenost Čapkova díla na jevištích bývalé Jugoslávie (zejména adaptací jeho próz a literatury pro děti). Čapkovo jméno se zde stalo populární právě díky R.U.R., které se od doby svého vzniku dočkalo již řady vydání a v jednotlivých jihoslovanských jazycích i mnoha překladů. A konečně v kontextu francouzského divadla představil R.U.R. Petr Christov. Poukázal na překvapivě vlažné kritické přijetí „první české hry uvedené v Paříži“ (překlad Hanuš Jelínek, premiéra roku 1924 v Comédie des Champs-Elysées v režii Theodora Komisarževského), stejně jako na další okolnosti této inscenace — například v roli robota Mariuse tehdy účinkoval posléze proslulý Antonin Artaud.
Pracovní setkání v divadle Archa, uskutečněné zčásti ještě v limitovaných pandemických podmínkách, se neslo v přátelském duchu; jednotlivé příspěvky i následná diskuze ukázaly nejen stálou aktuálnost Čapkovy antiutopické hry, ale odkrylo i stopy, které zanechala v české i světové kultuře. Audiovizuální záznam všech příspěvků je dohledatelný na youtubovém kanále Českého centra Mezinárodního PEN klubu.
Vychází v České literatuře 3/2022.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
