Slovo rationale může označovat obhajobu či argument, a v tomto smyslu je užito v klasické textologické stati W. W. Grega “The Rationale of Copy-Text”, na niž Tanselle volbou názvu nepochybně odkazuje. Tansellovi ale nejde o zdůvodnění nějaké vyhraněné textologické praxe, spíše o předvedení, jakým druhem činnosti vůbec textová kritika je a na jakém poli se pohybuje. Čím je textová kritika, čím není a k čemu je na světě: i takto bychom snad mohli název Tansellových přednášek reformulovat. Zcela případně však lze též tvrdit, že Tanselle vlastně překládá filosofii textové kritiky – a to v platónském či sókratovském smyslu vydání počtu, vymezení, co vůbec lze a co již nelze rozumně myslet.

Pojetí, které Tanselle předkládá, vychází z odlišně uspořádané tradice poznatků, která své postupy a mantinely nacházela nejen na jiném jazykovém materiálu, ale i v odlišném nakladatelském prostoru. A tak to, co je v domácím kontextu pokládáno za přijaté a takřka za nedotknutelné principy ediční práce (např. zásada, podle níž není možné kombinovat v edici odlišné verze, způsob zdůvodňování volby výchozího textu či pojetí kompetencí editora), je v konfrontaci s jinak založenou disciplínou produktivně zpochybňováno, čímž se na konec uvolňuje prostor pro nové promýšlení domácí textologické tradice.