Česká literatura 67, 2019/2

Studie / Studies

Karel Piorecký – Zuzana Husárová [Ústav pro českou literaturu AV ČR — Pedagogická fakulta Univerzity Komenského; piorecky@ucl.cas.cz – zuz.husarova@gmail.com]

Tvořivost literatury v éře umělé inteligence (plný text studie ke stažení zde)

Studie se zabývá problematikou literatury generované pomocí umělé inteligence, resp. umělých neuronových sítí. Autoři nejprve kriticky analyzují výsledky těchto generativních projektů – a to včetně projektů českých a slovenských. Podrobují srovnání projekty generování básnických a prozaických textů. Skutečnost, že řada takto vzniklých textů je prakticky neodlišitelná od textů napsaných člověkem, chápou jako výzvu k přehodnocení dosavadních teoretických přístupů k procesu geneze literárního textu i k celkovému modelování literárního systému. Literární systém se v těchto souvislostech jeví jako autonomní struktura, která k tomu, aby produkovala texty, nepotřebuje vnější vstup, ale vystačí si s vlastní textovou materií a jejím kombinatorickým přetvářením.

Literary creativity in the age of artificial intelligence

This study deals with the issues surrounding literature generated by artificial intelligence or artificial neuron networks. The authors first critically analyse the results of these generative projects, including Czech and Slovak ones, comparing poetry and prose text generating projects. The fact that many of the texts generated in this way are practically indistinguishable from those written by humans is understood as a challenge to reassess existing theoretical approaches to the process of generating a literary text and the overall modelling of the literary system. In these contexts the literary system appears to be an autonomous structure that does not need any external input to produce texts, but makes do with its own text material and its transformational recombination.

 

Jakub Češka [Fakulta humanitních studií FF UK; jakub.ceska@fhs.cuni.cz]

Posední román Milana Kundery jako reflexe, reinterpretace a pointa svébytné autorské poetiky. Studie o Slavnosti bezvýznamnosti

Studie je věnována poslednímu románu Milana Kundery La fête de l’insignifiance /Slavnost bezvýznamnosti/, který vyšel zcela nečekaně roku 2013 italsky, dva roky po „definitivním“ završení autorova díla v prestižní edici Plejády. Tímto románem Milan Kundera rázně vykročuje za horizont své dosavadní poetiky, navazuje na své obvyklé motivy, nikoli však kvůli tomu, aby je znovu zopakoval, naopak proto, aby je nově definoval a zašifroval. Tento román tvoří určitý kontrapunkt předchozí tvorby. V této studii se věnuji tomu, jakým způsobem autor ve svém posledním díle svoji tvorbu nově chápe: ať již jde o tematiku matek a jejich dříve despotického vztahu k synům, ať již jde o přehodnocení erotiky, nově uchopenou roli smíchu a dobu definovanou jako dobu za soumraku žertu, zradikalizovanou vnitřní fokalizaci, která již neplní roli určitého sémantického ukotvení atp. Jelikož Slavnost bezvýznamnosti představuje svébytné zrcadlo předchozí tvorby, můžeme jej sledovat v souvislosti motivů z předchozích románů a próz, jakými jsou povídka „Já, truchlivý bůh“, Valčík na rozloučenou, Jakub a jeho pán, Kniha smíchu a zapomnění a Život je jinde… Podstatné je ovšem také nově definovaná literatura jako prostor, v němž se autoři snaží vzdorovat bedlivému dohledu přirozenosti (materializovaném a v románu metafyzicky zakotveném ve slepém oku pupíku). Poslední Kunderův román je tudíž pojednán také jako znepokojivá interpretační výzva, na níž lze odpovědět scelujícím interpretačním gestem. Proto jsem se pokusil pojednat poslední román Milana Kundery jako úběžník celého jeho díla.

The last novel by Milan Kundera as a reflection, reinterpretation and dénouement of the author’s distinctive poetics. A study of The Festival of Insignificance

This study focuses on the last novel by Milan Kundera La fête de l’insignifiance (The Festival of Insignificance), which came out in Italian quite unexpectedly in 2013, two years after the “definitive” completion of the author’s work in the prestige Plejády series. In this novel Milan Kundera moves resolutely beyond the horizon of his previous poetics, carrying on from his usual motifs, but not in order to repeat them, but quite the reverse, in order to redefine and re-encode them. This novel forms a kind of counterpoint to his previous work. This study focuses on the way the author reconceives his creative output in his last work: whether on the topic of mothers and their previous despotic relations with their sons, a reassessment of eroticism, the newly conceived role of laughter and an era defined as the age following the twilight of the joke, radicalized internal focalization, which no longer plays the role of a kind of semantic anchor and the like. As The Festival of Insignificance holds up a unique mirror to his previous work, we can follow him in the light of motifs from previous novels and prose works such as I, Mournful God, The Farewell Waltz, Jacques and his Master, The Book of Laughter and Forgetting and Life is Elsewhere. Of course, what is also essential here is the newly defined literature as a space in which authors attempt to resist the watchful surveillance of nature (materialized and metaphysically anchored in the novel as the blind eye of the belly button). Kundera’s last novel is thus also treated as a discomforting interpretational challenge that can be answered with an integrative interpretational gesture that attempts to achieve refraction into various lines of meaning, where Milan Kundera’s last novel is dealt with as the vanishing point of his entire work.

 

Prameny / Sources

Ondřej Koupil [Ústav pro jazyk český AV ČR, koupil@ujc.cas.cz]

Písničky čtyři evanjelické (1534) v triádě Optátových biblik

Článek zkoumá tisk Písničky čtyři evangelické…,vydaný roku 1534 v Náměšti nad Oslavou. Autorem byl nejpravděpodobněji Beneš Optát, jeden z překladatelů Nového zákona do češtiny (1533) a spoluautor první gramatiky češtiny (1533). Tyto tři tisky tu vykládáme jako triádu „náměšťských biblik“. Všechny jsou výrazně inspirovány Erasmem Roterdamským, jeho překladem Nového zákona do latiny, jeho Annotationes a Paraphrases. I. část textu představuje obsah tisku Písniček: české písně parafrázující texty Lc 1,46–55; Lc 1,68–79; Lc 2,14; Lc 2,29–32 a Mt 1,–17/18. II. část textu analyzuje erasmovskou inspiraci práce filologů a biblistů v Náměšti. III. část přináší edici jednoho z kantik, kantika Simeonova Nunc dimittis. V komentáři je zdůrazněno, že píseň vznikla jako parafráze Erasmovy prozaické parafráze evangelia. Dokládá to výrazný motiv labutí písně. Kancionál tedy nepatří jen do kontextu české hymnografie, ale i do dějin recepce biblického textu a humanizmu erasmovského typu v Čechách a na Moravě v 16. století.

Písničky čtyři evanjelické (1534) in Beneš Optát’s Biblica triad

This article examines Písničky čtyři evangelické…[Four Evangelical Canticles…], published in 1534 at Náměšť nad Oslavou. The author was most probably Beneš Optát, one of the translators of the New Testament into Czech (1533) and co-author of the first Czech grammar book (1533). These three printed works are presented here as the “Náměšť Biblica”. All of them were largely inspired by Erasmus of Rotterdam, his translation of the New Testament into Latin, his Annotationes and Paraphrases. The first part of the text comprises the contents of the printed work Písniček: Czech songs paraphrasing texts of Luke 1,46–55; Luke 1,68–79; Luke 2,14; Luke 2,29–32 a Matthew 1,–17/18. The second part of the text analyses how Erasmus inspired the work of the philologists and Biblists at Náměšť. The third part presents an edition of one of the canticles, Simeon’s Canticle Nunc dimittis. The commentary stresses that the song came into being as a paraphrase of Erasmus’s prose paraphrase of the Gospel, as is demonstrated by the prominent motif of the swan song. Hence the hymn book does not only come within the context of Czech hymnography, but also within the history of the reception of biblical text and Erasmus-style Humanism in 16th century Bohemia and Moravia.

 

Rozhledy / Horizons

Moritz Csáky [Österreichische Akademie der Wissenschaften — Universität Graz, moritz.csaky@chello.at]

Komplexní prostor literární komunikace / The complex space of literary communication

Recenze monografie Handbuch der deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder – text je ke stažení zde.

 

Recenze / Reviews

Ondřej Sládek et al. (edd.): Slovník literárněvědného strukturalismu – HERTA SCHMIDOVÁ

Ondřej Sládek et al. (edd.): Slovník literárněvědného strukturalismu – PIOTR GIEROWSKI

Jana Vrajová: Umíněnkyně dobra Sofie Podlipská. A chapter from a 19th century literary midcult – EVA PALKOVIČOVÁ

Iva Málková: Jaromír Šavrda. Tvůrce v zástupu i v opozici – PETRA LOUČOVÁ

Veronika Abbasová: Fanfikce. Ženská literatura nového věku – STEFAN SEGI

 

Anotace, kronika a glosy

Obhájené disertace 2018 – TEREZA PULCOVÁ

Hory — literatura — kultura v interdisciplinárním pojetí — VERONIKA FAKTOROVÁ

Básně, věci a básně o věcech — JIŘÍ JELÍNEK

Zuzana Zemanová: Písničky pro (ne)všední den. Písňové texty v české populární hudbě 60. let – STEFAN SEGI

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory

Specifikace

Název	Česká literatura 67, 2019/2
Vydavatel	Ústav pro českou literaturu AV ČR
Rok vydání	2019
Formát	14 × 20,5 cm
Edice	Aktuální číslo