Ve čtvrtek 16. a v pátek 17. března 2023 se ve Francouzském ústavu pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES) v Praze uskutečnila mezinárodní konference Femmes dépaysées, jejímž hlavním tématem byly různé formy vykořenění a dislokace v dílech i životních osudech spisovatelek a umělkyň ze střední Evropy. CEFRES ji uspořádal ve spolupráci s Ústavem české literatury a komparatistiky na Univerzitě Karlově, Sorbonnou, Varšavskou univerzitou a Středoevropskou univerzitou. Konference byla po celou dobu přenášena i přes platformu Zoom, čehož využili četní posluchači a posluchačky i část přednášejících.
Kromě Česka, Francie a Polska zde byla v osobách přednášejících zastoupena vědecká pracoviště z Německa, Rakouska, Estonska, Chorvatska i Turecka. Konference se zaměřovala na prostor střední a jihovýchodní Evropy; geografická a kulturní pestrost společně s mnohovrstevnatým pojmem dépaysement (vyčlenění, vykořenění, dislokace) vytvořily široké pole. Jednotlivé příspěvky postupně ukazovaly jednak různá možná chápání konceptu dépaysement, jednak fungovaly jako portréty spisovatelek a umělkyň, které nejsou všechny známé mezinárodně.
Termín dépaysement představili pořadatelé a pořadatelky spolu s přednášejícími jako heuristický nástroj pro reflexi rozmanitých normativních kontextů, v nichž se umělkyně pohybovaly, a pro reflexi strategií těchto žen vedoucích k transformaci, subverzi či vzepření se těmto rámcům. Nahlédnutí konceptu dislokace skrze zkušenosti umělkyň a spisovatelek umožnilo zpochybnění termínu exilu, tradičně spíše reprezentovaného skrze zkušenosti mužů, a také přehodnocení kategorií diaspory, kosmopolitismu a internacionalismu, transnacionalismu i transkulturality. Vstupní příspěvek pronesla profesorka Jasmina Lukićová, působící na Středoevropské univerzitě. Skrze diachronní přístup v něm reflektovala narativy jugoslávských i postjugoslávských spisovatelek různých generací, které se ocitly v exilu. Vedle těch mezinárodně proslulých, jako jsou Daša Drndićová a Dubravka Ugrešićová, o které napsala monografii, jež má letos vyjít, se Lukićová věnovala i autorkám známým především v oblasti bývalé Jugoslávie, například Ireně Vrkljanové či současné umělkyni Lejle Kalamujićové. Ve své přednášce vycházela z transnacionální feministické teorie nedávno zesnulé akademičky Susan Stanford Friedmanové, jíž celou úvodní přednášku věnovala.
Následoval první blok věnovaný jevu dislokace uvnitř rodné země. Zahájila jej Cécile Gauthierová s příspěvkem pojednávajícím o napětí mezi odchodem z rodné země do potenciálně svobodnějšího prostoru a touhou po návratu zpět v dílech a životních drahách dvou spisovatelek z českých zemí, Boženy Němcové a autorky píšící německy pod pseudonymem Ossip Schubin. Jana Katharina-Mendeová představila svůj kvantitativní výzkum literatury psané ženami v 19. století v Německu, v němž zahrnula také editorky a žurnalistky. Pomocí map zobrazila migraci těchto žen (s rodinou, za manželstvím…), která ukazuje jejich odlišným způsobem nutně multilingvální a transnacionální identitu. Magdalena Erisröd-Burgerová se zabývala kolektivní zkušeností sociálního vyloučení prvních umělkyň studujících na Akademii výtvarného umění v meziválečném Československu, mezi jejichž strategie patřilo například vytváření vlastních komunit. Jako poslední v rámci prvního bloku vystoupila Gertraude Zandová, jejíž příspěvek se věnoval básnířce Honze Krejcarové a jejím textům napsaným během pobytu ve vězení a psychiatrických léčebnách. Podle Zandové představují tyto básně specifickou podobu vykořenění, ve které se autorský subjekt snaží ztratit ze svého psaní.
Druhý blok zaměřený na kosmopolitní dráhy evropských tvůrkyň zahájil Guillaume Métayer svou přednáškou věnující se enigmatické postavě „dislokované transylvánky“, žurnalistky působící pod mnohými pseudonymy, mimo jiné jako Sándor Kémeri. V portrétu, který přes drobné technické potíže vykreslil skrze platformu Zoom, Métayer uvažoval o autorčině nomádství mezi různými uměleckými normami, jejím kosmopolitismu i dislokaci skrze onomastickou experimentaci. Svým příspěvkem, který se věnoval dvěma východoevropským autorkám píšícím v jazyce jidiš, navázala Cécile Rousseletová. Blok zakončil Charles Sabatos pojednáním o překračování geografických i jazykových hranic v tvorbě slovenských autorek publikujících v dalších evropských jazycích.
Do třetího a závěrečného bloku dne byly zařazeny příspěvky pojednávající o příkladech nucené migrace literátek a umělkyň a různých způsobech, jakými svůj exil zpracovávaly. Sekci zahájila Iryna Vikyrchaková, která představila paralelní osudy dvou básnířek židovského původu, narozených v multikulturním prostoru ukrajinských Černovic, Rose Ausländerové a Klary Blumové, jejichž životní trajektorie se odvíjely na dvou opačných kontinentech — v Americe a v Asii. Následoval příspěvek spoluorganizátorky konference Loly Sinoimeriové, která na příkladech románů autorek balkánské diaspory předvedla fungování takzvaného „mezinárodního pohledu“ (international gaze), který kombinuje pohled mužský s pohledem západním a který představuje horizont očekávání, s nímž se autorky z balkánského prostoru musejí ve své tvorbě vyrovnávat. První den konference uzavřel Roberto Gómez Martínez, který představil své bádání o „jugoslávskosti“ jako identitě v dílech známých autorek Dubravky Ugrešićové a Slavenky Drakulićové.
První páteční blok s podtitulem Vysídlení a angažované feminismy zahájila Jiřina Šmejkalová s příspěvkem o publikované i nepublikované tvorbě Anny Pammrové, esejistky, překladatelky a feministické teoložky 19. století. Skrze její tvorbu a pozici, pro niž bylo charakteristické téma jazyka, demonstrovala sebeodsunutí jako inovativní příspěvek ke kritice patriarchátu. Marika Kuźmiczová představila polskou vizuální výtvarnici Barbaru Kozłowskou a zejména její dlouhodobý projekt Borderline, v němž umělkyně z cestování učinila emancipační gesto v kontrastu k vlastní zažité nucené dislokaci. Při debatě k příspěvku vyvstalo, že v kontextu vztahu genderu a moci v průběhu studené války je problematické mluvit o emancipaci a feminismu v tom významu, jak tyto pojmy představily pozdější feministické teorie. Dále navázal Adrian Pelc se svým výzkumem autobiografické knihy Very Kamenkové, jugoslávské dělnice přesídlené a pracující v 70. letech v Německu. Knihu vydala a zredigovala německá marxistická feministická novinářka Marianne Herzogová, političnost jejíhož gesta Pelc nahlédl kriticky. Blok uzavřela Justyna Górná s literárněhistorickou reflexí situace vstupu nových subjektů do německé literatury na začátku 20. století: studujících žen a leseb v cizině.
Druhý blok dne se věnoval možnostem vyrovnávání se se zkušeností vykořenění skrze rozvinutí vnitřního „imaginárního království“. Nicolas Aude ve svém příspěvku na základě zkušeností Julie Kristevy, Luby Jurgensonové a Katji Petrowské reflektoval problematiku heterolingvismu a přecházení mezi různými zápisy jazyka. Jako další představila svůj příspěvek týkající se různých typů dislokace v korespondenci polské spisovatelky Stanisławy Przybyzsewské Ksenia Shmydkaya. Vedle geografického to je podle ní i vykořenění jazykové, u Przybyzsewské v podobě pocitu odcizení se rodnému jazyku, protože ten nesplňoval její nároky na sebevyjádření. Shmydkaya tak představila nový typ dislokace, jako vědomého a cíleného procesu vyvolaného samotným subjektem. Na konci pátého bloku vystoupila Lucie Antošíková z Ústavu české literatury Akademie věd. Věnovala se porovnání šesti textů, v nichž se jejich autorky vyrovnávají s exilovou zkušeností po roce 1968. Demonstrovala, jak v jednotlivých narativech pro autorský subjekt formuje exilová zkušenost nové povědomí o sobě samé. Po daném příspěvku přišel bohužel tragický moment, ve kterém Jasmina Lukićová všem přítomným oznámila čerstvou a nečekanou zprávu o náhlém úmrtí spisovatelky Dubravky Ugrešićové.
V závěrečném bloku konference vystoupila Aleksandra Wojdová s příspěvkem věnujícím se problematice dépaysementu v životních trajektoriích i hlasech dvou pařížských šansoniérek polského a německého původu Anny Prucnalové a Evy Killutatové. S pomocí několika ukázek Wojdová vykreslila nejen trauma a paralelně vznikající emancipační potenciál spojený s vykořeněním obou umělkyň, ale zároveň se pokusila o redefinici francouzského šansonu jako dislokovaného žánru, jež byl napříč 20. stoletím proměňován vnějšími vlivy. Hélène Martinelliová představila transnacionální trajektorii Jarryho hry Král Ubu a proměny podoby matky Ubu, jejíž role byla reinterpretována v ilustracích v londýnském exilu žijící polské umělkyně Franciszky Themersonové. Prostorovou i identitární neoddělitelnost soukromého života a tvůrčích praktik polské malířky Olgy Boznańské, jež vyústila v pocitu samoty a vykořenění uprostřed metropolitní Paříže, zkoumala Marlena Wilczaková. Blok uzavřela Pauline Walkiewiczová s příspěvkem porovnávajícím zkušenosti z pařížských zastávek na mezinárodních drahách tří polských umělkyň v kontextu střetu s patriarchálním sociálním řádem ovlivňujícím umělecký společenský život i možnosti vystavování.
Konferenci zakončila minuta ticha za zesnulou Dubravku Ugrešićovou.
Vychází v České literatuře 5/2023.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
