Konferenci Bohemikon: 1. mezinárodní vědecká konference mladých bohemistů pořádali studenti češtiny na Filozofické fakultě Záhřebské univerzity za podpory svých vyučujících od pátku 13. do soboty 14. května 2022. Jednalo se o první ročník konference; podle vedení fakulty i katedry západoslovanských jazyků, pod kterou tamní bohemistika spadá, je zájem o to, aby se konference stala pravidelnou akcí. Účastníky mohou být jak pregraduální, tak i postgraduální studenti. Od toho se v tomto ročníku odvíjela i účast participantů z řad mladých bohemistů, kterých se v pátek a sobotu sešlo přes třicet. Většina příspěvků zazněla v češtině, část příspěvků domácích účastníků poté v chorvatštině, což českým participantům mírně zhoršilo možnost porozumění.
Pátek patřil především pregraduálním studentům, a to jak domácím, tak i zahraničním. Po krátkém formálním uvítání z úst děkana fakulty i zástupce české ambasády se rozběhlo plánovaných šest bloků příspěvků, přičemž se vždy dva bloky odehrávaly simultánně v rozdílných posluchárnách. Jednotlivé bloky se lišily i tematicky, minimálně dle klíče lingvistika/literatura/kultura.
První dva bloky byly věnovány literatuře a kultuře. V prvním bloku tak Luka Baričević například představil příspěvek věnovaný Karlu Krylovi nebo Hana Novotniová se zaměřila na česko-německé vztahy v současných prózách Vyhnání Gerty Schnirch a Peníze od Hitlera. Dále zde zazněly příspěvky Marty Majhenové o Máchově Máji a Lany Matotekové a Anji Banićové o československých emigrantských nakladatelích a autorech. Druhý blok byl zaměřen kulturně — Nikola Ostojčićová, Martina Karačićová a Gabriela Jupeková přednesly příspěvky věnované architektuře, mimo jiné historii vily Tugendhat nebo vlivu českých architektů na podobu chorvatských měst včetně jejich nejvýznamnějších památek. Vendula Strnadová poté prezentovala výsledky své obhájené bakalářské práce věnované romským pohádkám v českém prostředí. Na konci každého bloku se odehrála krátká diskuze.
Další dva bloky byly zaměřeny jednak na lingvistická témata, jednak na příspěvky, dotýkající se literatury pouze okrajově. V jazykovém bloku se Sara Pokorniová věnovala stylovému příznaku a jeho důležitosti v češtině, Anja Tonkovićová utváření lexika češtiny v průběhu národního obrození a doktorand Jakub Machura představil účastníkům pravopisný příspěvek. Blok zaměřený na hranice a přesahy literatury přinesl dva zajímavé příspěvky. Iva Grbeljová se věnovala popularitě Osvobozeného divadla a Nives Ratkovićová se v příspěvku „Iz knjige na kino platno: Transmedijalni aspekti ekranizacija djela Milana Kundere“ věnovala filmovým adaptacím díla Milana Kundery. Pro české posluchače byla zajímavá především její práce s jugoslávskou televizní adaptací povídky Nikdo se nebude smát, kterou v roce 1985 režíroval Silvije Petranović, který v roce 2004 rovněž v Chorvatsku uvedl filmovou adaptaci Šotolova Tovaryšstva Ježíšova.
Po obědě následovaly poslední dva páteční bloky. Kdybychom i zde chtěli sledovat klíč dělící příspěvky do obou kategorií, nalezli bychom ho u jednoho bloku v podobě literatury 1. poloviny 20. století a ve druhém jako problémy překladu a otázky překladatelství. Součástí literárního bloku byly čtyři příspěvky chorvatských studentů (Luna Šarićová, Leonarda Grdićová, Mate Pavić a Tomislav Perić) věnované dílu Karla Čapka z různých úhlů pohledu, například aspektům transhumanismu v dramatu R.U.R. nebo noetickým prvkům v jeho díle. Poslední příspěvek v tomto literárním bloku poté přednesl Matouš Turza, který se věnoval druhému Karlu Čapkovi, totiž Karlu Matěji Čapku-Chodovi, a vývoji jeho literární postavy — Viléma Rozkoče. Překladatelský blok se zaměřil jednak na případy z praxe — Silvija Vrđuková představila translatologickou analýzu překladu českého občanského zákoníku do chorvatštiny, Anette Pavićová se v příspěvku věnovala českým překladům vulgarismů v románu Gorana Vojnoviče Čefurji raus! —, jednak příspěvky teoretické, jako byl ten Teny Šokmanové o srovnání českých květnových pranostik s dalšími slovanskými jazyky. Pro všechny účastníky byl příjemným odlehčením závěrečný příspěvek překladatelského bloku. Valerija Ambrožová představila „falešné přátele překladatele“, tedy mezijazyková homonyma v češtině a chorvatštině. Po tomto příspěvku byl první den konference oficiálně ukončen a následovalo neoficiální společné posezení chorvatských i českých bohemistů včetně ozkoušení místního piva.
Druhý konferenční den byl věnován především doktorandům. Všechny příspěvky, členěné do tří bloků, byly přednášeny pouze v jedné posluchárně, odpadlo tedy dilema účastníků z prvního dne konference, na jaký blok se mají vypravit. Rovněž tím, že byl poměr Čechů a Chorvatů, na rozdíl od prvního dne, ve prospěch Čechů, narostl i počet online přednesených příspěvků. Všechny příspěvky včetně následujících diskuzí organizátoři zvládli zajistit i v hybridní formě.
Úvodní blok otevřel jediný příspěvek přednesený na konferenci v angličtině. Denisa Walková se v něm věnovala potenciálu zapojení českých dětských knih jako textů pro dospělé v rámci výuky češtiny jako cizího jazyka. Dále v tomto bloku zazněly dva příspěvky věnované literatuře 19. století — Zuzana Woszczerowiczová na vybraných příkladech demonstrovala důležitost duchovních zážitků v tvorbě Karla Hynka Máchy a Helena Dvořáková se zaměřila na topos Prahy v románu Santa Lucia, v němž dle ní není metropole zobrazována jen jako město, ale jako živoucí bytost. Příspěvek věnovaný současné literatuře a kultuře uvedl Matěj Kos. Ten se věnoval zobrazení postavy Pravomila Raichla ve fikčních dílech a dále proměnám mediální reflexe této reálné postavy po vzniku fikčních děl.
Prostřední blok byl rovněž věnován literatuře. Na úvod Jakub Novák v provokativně nazvaném příspěvku „Existuje česká elektronická literatura?“ představil aktuální stav bádání reprezentovaný mj. Karlem Pioreckým a jeho monografií Česká literatura a nová média. Nad její rámec ale Novák zařazuje do internetové literatury i specifický „produkt“ — textové hry. Karolína Strnadová se ve svém příspěvku věnovala dalšímu neliterárnímu médiu — magnetofonovým nahrávkám Fragmenty 1963 a 1964, v nichž se projevovaly jak experimenty s jazykem, tak i surrealistické tendence. Příspěvek „Diskurzivní role institucí v ediční praxi“ opírající se o Foucaultovu koncepci diskurzu a sledující české editory a textology přednesla Natálie Trojková. Dále v tomto bloku Tereza Zelinová seznámila posluchače s vývojovými tendencemi české fantastiky, přičemž se věnovala i problémům nepřitažlivosti české fantastiky pro recipienty v porovnání s fantasy překladovou nebo specifickým českým žánrům, jako je například tzv. „česká akční škola“ (Kulhánek, Kotleta…). Poslední příspěvek v dané sekci přednesla Hana Blažková. Ta se věnovala proměnám ženské emancipace na přelomu 80. a 90. století, kdy se dívala před standardně datovaný počátek českého literárního feminismu, tedy počátek 90. let.
Poslední blok příspěvků byl zaměřen lingvisticky. Doktorandka Aksana Schillová z ÚČJ AV ČR demonstrovala způsob využití korpusů nejen při česko-chorvatských překladech. Sonja Vojvodićová se věnovala informační struktuře v češtině a chorvatštině. Další příspěvky v tomto bloku přednesené Marijou Nisićovou, Natašou Keserovićovou a Sergejem Borisovem se zabývaly jazykovou situací českých menšin v Srbsku a v Bosně a Hercegovině.
Milým závěrem celé konference byl společný oběd. Atmosféra byla po celou dobu výborná, velkým přínosem pro pregraduální i postgraduální studenty je možnost představit svá témata a zároveň zjistit v mezinárodním prostředí, jaká jiná témata mladí bohemisté řeší. Rovněž po organizační stránce konference velmi dobře probíhala — od PR celé akce, kdy se organizátoři nebáli řádně zapojit sociální sítě, po přesné začátky bloků, udělení certifikátů o účasti i nabídku neformálního večerního posezení. Na to, že se jednalo o „pouhou“ studentskou konferenci, organizátoři nastavili laťku opravdu vysoko.
Vychází v České literatuře 5/2022.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
