Po úspěšném prvním ročníku (zpráva o něm vyšla v České literatuře 2022/5) se loni na konci léta konal již 2. ročník mezinárodní Studentské konference mladých bohemistů Bohemikon pořádané studenty záhřebské bohemistiky. Přes třicet účastníků z řad pregraduálních i postgraduálních studentů se ve čtvrtek 28. a v pátek 29. září 2023 sešlo prezenčně na Filozofické fakultě Záhřebské univerzity i ve virtuálním prostoru, který organizátoři připravili pro účastníky, již nemohli konferenci navštívit fyzicky.
Oproti minulému ročníku se rozšířily řady zahraničních účastníků, domácí bohemisté byli mezi vystupujícími v menšině. Pouze několik vystoupení tak bylo předneseno v chorvatštině, jazykem většiny příspěvků byla čeština, na rozdíl od minulého roku ve větší míře doplňovaná příspěvky v angličtině. Ve čtvrtek byly příspěvky rozděleny do šesti bloků, přičemž v každém bloku byly tři příspěvky a vždy dva bloky probíhaly simultánně v rozdílných posluchárnách. V pátek proběhly celkem čtyři bloky, přičemž první dva probíhaly opět simultánně. U jednotlivých bloků byla patrná dramaturgická snaha organizátorů seskupovat příspěvky dle tematického i jazykového klíče. Na závěr každého bloku byla naplánována souhrnná diskuze nad pronesenými příspěvky.
Po zahájení konference úvodními slovy zástupců českého velvyslanectví a vedení fakulty započaly první dva bloky — lexikologický v chorvatštině a srbštině a literárně-kulturní v češtině. V rámci lexikologického bloku se Jakub Gierszal zaměřil na názvy českých hokejových týmů, Vanja Novoselová na ornitonyma v české a chorvatské frazeologii a Ljubica Stakićová představila komparativní analýzu pejorativních výrazů souvisejících s retardací v češtině a srbštině. Literárně-kulturní blok otevřela Vendula Strnadová základním exkurzem po reliktech slovanské mytologie v České republice, což vedlo k pozdější bohaté diskuzi nad tím, v jakých diskurzech se v současném českém kontextu tato mytologie může objevovat. Po ní vystoupila Jitka Koudelková s představením tématu své dizertační práce, tedy zobrazování cizinců v současné české próze na příkladu tří vybraných knih, u nichž aplikuje svou typologii cizinců jako literárních postav. Blok uzavírala Jana Kopečná tématem ekfráze ve spojitosti s náboženskými motivy v próze Karáska ze Lvovic.
Oba další bloky probíhaly v češtině. V prvním z nich vystoupily tři polské kolegyně, které se rovněž věnovaly lexikologii. Angelina Sokolowská se zaměřila na lingvistickou analýzu lexému vzpoura, Monika Mikołajczyková na funkci vulgarismu kráva v češtině a Kinga Stanaszeková se pokusila na příkladu projevů Miloše Zemana, především jím používaných tzv. bonmotů, analyzovat jazyk současné české politiky. Paralelní blok se zaměřil na neliterární a hraniční umělecké formy. Igor Ryszard Lewicki ukázal avantgardní principy, především pak princip odmítání konvenčních uměleckých norem v české fotografii na příkladu tvorby svérázného moravského fotografa Miroslava Tichého. Dále vystoupil Matěj Kos s příspěvkem „Jak jsme bojovali: Tři komiksová vyprávění z novodobé české historie“, kde představil tři narativní strategie objevené v komiksech týkajících se 2. světové války. Poslední příspěvek bloku přednesla Karolina Strnadová. Představila v něm pokroky ve svém dizertačním projektu věnovaném českému surrealismu prostřednictvím příspěvku „Interpretace jako hra: Podoba kolektivních interpretačních her v aktivitě poválečných surrealistů“.
Poslední dva čtvrteční paralelní bloky byly opětovně rozděleny na lingvistický a literárněvědný. V lingvistickém Aksana Schillová představila příspěvek „Příslovce utvořená od přídavných jmen konverzí v západoslovanských a východoslovanských jazycích (korpusová studie inspirovaná koncepcí konfrontační slovotvorby Miloše Dokulila)“. Poté David Lavička seznámil přítomné s personifikujícími lidovými názvy u ptáků a květin. Třetím vystupujícím byla Zuzana Maleňáková, která přednesla příspěvek z diachronní lingvistiky o posesivních adjektivech ve staré a střední češtině. Literární blok byl se svými dvěma příspěvky zaměřen na literaturu reflektující holokaust. Německá bohemistka Lena Frankeová přednesla v angličtině příspěvek o formě zachycení motivu holokaustu v románu Jiřího Weila Život s hvězdou. Jakub Strýček se zaměřil hned na tři autory z tzv. první vlny válečné prózy — Františka R. Krause, Otu B. Krause a Otu Krause. V příspěvku představil, jakým způsobem byly v jejich dílech vnímány Auschwitz a Terezín a jak jmenovaní autoři pracovali s termíny pachatel, spolupachatel a spoluvina. Těmito dvěma bloky byla ukončena oficiální část čtvrtečního programu a následovala fakultativní prohlídka centra Záhřebu, kterou organizátoři zajistili včetně česky mluvící průvodkyně, a neformální posezení účastníků.
První páteční dvojblok byl dělený především dle jednacích jazyků — vedle sebe probíhaly bloky v chorvatštině a v angličtině. První vystupující chorvatského bloku byla Luna Šarićová, která představila Ladislava Klímu jako filozofa v kontextu západní filozofie přelomu 19. a 20. století. Poté Lucija Habušová prezentovala pozitivní vliv hudby na výuku cizího jazyka na příkladu chorvatské výuky češtiny na základních školách dle modelu C. Vliv hudby doložila prostřednictvím zkoumání postoje žáků k jejímu využívání na záhřebské základní škole, která češtinu dle tohoto modelu vyučuje. Anglojazyčný blok uvedl Chihung Lu porovnáním bohemistiky v Maďarsku a na Tchaj-wanu s ohledem na historické souvislosti i současný stav. Druhý příspěvek pronesla Jitka Rosenbaumová, která se věnovala analýze dotazů směřovaných na jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR, respektive zdrojům, které pracovníci používají při odpovědích.
Následující blok, obsahující celkem čtyři tematicky různorodé příspěvky, už byl společný pro všechny účastníky. Jako první zde vystoupil polský bohemista Marcin Kliza s lingvisticky zaměřenou analýzou možností polského překladu struktury „vidět/slyšet někoho něco dělat“ na materiálu české literatury. Dále vystoupila záhřebská absolventka a současná doktorandka Laura Sajková s příspěvkem srovnávajícím české a chorvatské překladové strategie u knihy Harry Potter a Fénixův řád se zaměřením na neologismy, antroponyma, zoonyma a toponyma. Po ní se svým příspěvkem věnovaném výzkumu česko-srbsko-rumunského trilingvismu v Banátu na materiálu náhrobních nápisů vystoupil Sergej Borisov. Poslední příspěvek v tomto bloku přednesla Aneta Čermáková, která se věnovala kontrastům v rozvrstvení češtiny a ruštiny na ose spisovnost/nespisovnost.
Závěrečný blok celé konference byl zároveň blokem nejdelším, neboť obsahoval celkem pět příspěvků. Zahájil jej Pavel Kopečný, jenž představil svůj koncept existence typu literární postavy tzv. „červivého člověka“, který vychází z charakteristiky Karla Kukly v Řezáčově Černém světle a který je dle něj možné nalézt rovněž v dalších dílech české psychologické prózy. Dále vystoupila Tereza Pořízková, která se v příspěvku, vycházejícím z její oceněné studie, zaměřila na podobu identity v kontextu fikčních světů próz spisovatelky Anny Cimy. Následně Tereza Zelinová předvedla své teoretické závěry vycházející z dlouhodobého studia fantasy literatury představením tzv. kruhu subžánrů, který by měl pomoci při rozlišování jednotlivých typů fantasy knih. Natálie Trojková ukázala na příkladu Jiráskovy edice Odkaz národů redigované tehdejším ministrem kultury Zdeňkem Nejedlým problémy tehdejší ediční praxe, proti kterým se nepřímo vymezovali autoři textologické příručky Editor a text. Poslední příspěvek celé konference připadl na Zuzanu Urbaničovou, jež se věnovala současné české próze psané ženami, v níž je u řady autorek (Petra Hůlová, Kateřina Tučková) možné nalézt shodná specifika, jako je exotické prostředí či jistá magičnost.
Po ukončení odborné části konference následovala možnost společné návštěvy záhřebského Muzea ukončených vztahů a večeře, kde mohli účastníci společně zhodnotit právě uplynulý ročník konference.
Stejně jako během prvního ročníku, i letos v průběhu celé konference panovala výborná atmosféra. Taktéž byla opětovně na vysoké úrovni celá organizační stránka konference, a to od velkých věcí, jako bylo dodržování jednotného vizuálního stylu komunikace a umožnění hybridní účasti vč. chatu prostřednictvím platformy Discord, po drobnosti, jako byla potvrzení o účasti či nálepky s logem konference pro každého účastníka. Oproti minulému roku navíc byly, díky osloveným sponzorům, zorganizovány prohlídky centra města a známého muzea. Dle slov členů organizačního výboru by rádi pokračovali v tradici pořádání Bohemikonu, a to právě v tomto podzimním termínu, aby tato konference nekolidovala se Studentskou literárněvědnou konferencí. Po dvou proběhlých úspěšných ročnících lze konstatovat, že v prostředí zahraniční bohemistiky vznikla tradice velmi kvalitní studentské konference.
Vychází v České literatuře 3/2024.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek