Ve dnech 6.–8. června 2023 proběhla v norském Oslu čtvrtá bienální konference pořádaná asociací International Network for the Study of Lyric (INSL), tentokrát ve spolupráci s The Oslo Poetry Research Group Univerzity v Oslu, která celou událost také hostila. INSL si klade za cíl „podněcovat a podporovat mezioborové studium poezie, lyriky a verše v různých jazycích, formách, médiích a funkcích“, sloužit jako platforma pro výměnu poznatků, informovat o současných počinech a iniciativách, a především sdružovat badatelky a badatele se zájmem o poezii. Na stránkách asociace lyricology.org lze (bezplatně) o členství požádat a dohledat také další informace o struktuře a fungování asociace.
Jeden z cílů činnosti INSL představuje pořádání bienálních konferencí. Jejich témata reflektují aktuální stav a pozici výzkumu v oblasti poezie. V anglofonním kontextu představují v tomto směru důležitý mezník kritická antologie The Lyric Theory Reader (editovaly Virginia Jacksonová a Yopie Prinsová, Johns Hopkins University Press 2014) a Teorie lyriky Jonathana Cullera (Harvard University Press 2015, č. 2020). Tyto publikace si mimo jiné kladou za cíl vymezit lyriku jako specifický předmět akademického bádání, které se v oblasti literární vědy dlouhodobě věnuje spíše otázkám spojeným s narativními žánry, potažmo teoriemi fikce. Podobně byla zaměřená také první konference v Bostonu (2017) s tématem Situating Lyric otevírající otázky spojené s pozicí lyriky v různých historických, kulturních či teoretických kontextech. Setkání v Lausanne (2019) se následně věnovalo pomezním oblastem lyriky (The Between-ness of Lyric), vztahu historických a teoretických přístupů či intermediálnímu zkoumání lyriky. Online konference situovaná do belgického Leuvenu (2021) pak byla organizována kolem tří témat — between criticism and creative writing, digital lyric a global lyric —, která rámovala obecnější snaha přehodnotit tradiční přístupy k lyrice. Vedle těchto velkých setkání se uskutečnily také menší události, například dílna věnovaná problematice promlouvajícího hlasu v básni (2015) či sympozium k otázce překladu (2022). Nadcházející konference je ohlášena na rok 2025 a hostit by ji měl kanadský Montreal.
Tematické pole letošního oselského setkání bylo vytyčeno třemi klíčovými slovy: Poetry. Experience. Attention. Vymezení vychází mimo jiné z knihy britského literárního vědce Dereka Attridge The Experience of Poetry: From Homer’s Listeners to Shakespeare’s Readers (2019), na jejímž začátku se píše: „Abychom prožili báseň jako báseň […] nemůžeme ji brát pouze jako dění významu, ale jako událost jazyka a v jazyce, přičemž jazyk musíme chápat jako materiální médium i jako zdroj významu.“ Zakoušení nebo prožívání básně, které probíhá v reálném čase, vyžaduje zároveň čtenářskou pozornost. Konference v celé šíři prozkoumala, jakým způsobem lyrika naši pozornost získává, usměrňuje či zkouší prostřednictvím veršových struktur, rýmů, žánrových konvencí či různých médií a jak se tato pozornost může proměňovat napříč epochami a jazyky nebo také na základě různých zkušeností.
Americká básnířka a literární vědkyně Lucy Alfordová ve své knize The Forms of Poetic Attention (2020), která též inspirovala pořadatelskou skupinu při výběru tématu konference, rozlišuje tranzitivní a intranzitivní básnickou pozornost. Tranzitivní pozornost je pozornost zaměřená na předmět, kterým byla v případě oselské konference sama lyrika a její nejrůznější projevy. Tři dny naplněné přednáškami, jichž probíhalo pět či šest paralelně, však dokázaly nejednoho člověka přehltit, takže bylo možné sledovat účastnice a účastníky, jak během programu hledají klid na chodbách univerzitní budovy nebo v jiných koutech kampusu. Konference tak otevřela prostor tomu, co Alfordová nazývá intranzitivní pozorností, tedy pozorností nezaměřenou, kterou líčí nebo přímo vyvolávají básně spojené se stavem intenzivního soustředění nezaměřeného na konkrétní předmět; tímto stavem může být například meditace. Při takové hojnosti vjemů mohl člověk dojít do stavu nezaměřené bdělosti a kromě konkrétních poznatků si odnášel také nekonkrétní zostřenou vnímavost.
Konference v Oslu ukázala rozmanitost témat a přístupů také v rámci plenárních přednášek. Uskutečnilo se jich celkem pět, přičemž přednášející pocházeli každý z jiné země a ze tří různých kontinentů. Zahajovací přednášku pronesl Mikael Males, medievalista a odborník na starou norskou poezii z oselské univerzity. Males založil svůj příspěvek na tezi, že na rozdíl od moderní poezie, která se soustředí na vyslovení složitého, stará norská poezie složitě formuluje věci jednoduché. Následně však ukázal, že komplexní veršová forma a kenningy nejsou jen náročnou křížovkou s jednoduchou tajenkou, ale otevírají také pole aluzí a intertextuálních vztahů, které dešifrované významy dále rozvíjejí. Přednáška, jež netěžila jen z exotičnosti tématu, ale představila i základní oborovou diskuzi a ukázala její relevanci vzhledem k obecnému bádání o poezii, patřila k vrcholům celé konference.
Dalšími z přednášejících byli Derek Attridge z University of York a Lucy Alfordová z Wake Forest University v Severní Karolíně, jejichž publikace inspirovaly hlavní konferenční témata. Attridge připomněl základní teze své knihy The Experience of Poetry, v níž báseň nechápe jako historický nebo ideální objekt, jejž by definoval jeho materiální zápis či abstraktní formální struktura, ale jako čtenářsky zakoušenou událost. Alfordová mluvila o pozornosti, kterou považuje za hlavní bod kontaktu mezi čtenářstvem a básní. Na obrazech Pietera Bruegela staršího, například Ikarův pád nebo Vraždění neviňátek, nejsou tragické události centrálním motivem, ale odehrávají se ve stínu běžných každodenních úkonů. Badatelka se v rámci přednášky soustředila mimo jiné na to, jak báseň W. H. Audena „Musée des Beaux Arts“, která o obrazech starých mistrů hovoří, toto rozložení pozornosti tematizuje a sama nás, i prostřednictvím své formy, vede k citlivějšímu vnímání cizího utrpení. Susan Kiguliová z Makere University v ugandské Kampale se bohužel nemohla na konferenci dostavit osobně. Organizátoři se však rozhodli její přednášku uskutečnit v online podobě, přičemž se podařilo vytvořit v sále atmosféru bezprostředního sdílení a živé diskuze. Susan Kiguliová hovořila nejen o tradici orální poezie ve východo- a jihoafrickém kontextu, ale také o vlastní badatelské situaci, v níž musí při kontaktu s africkými performery přehodnocovat mnohá teoretická východiska osvojená během studií v Anglii.
Poslední zvanou přednášku pronesla francouzská literární badatelka Magali Nachtergaelová z Université Bordeaux-Montaigne. Zaměřila se na poezii mimo stránky knih a na příkladech rapu (Casey) nebo současné slam poetry kombinující verše s elektronickou hudbou (Lisette Lombéová) navrhla několik možných přehodnocení tradičního chápání poezie, mimo jiné vzhledem ke komunitní povaze zmíněných produkcí. Videodokumentace vystoupení básnířky Lisette Lombéové na Sturmfrei Festivalu v Paříži jí posloužila k porovnání tradičního literárního čtení, při kterém mezi posluchači převládá oduševnělé individuální zahloubání, a básnického koncertu, během něhož účastníci realizují svou pozornost k textu a hudbě fyzicky, celým svým tělem.
Vedle mluvčích plenárních přednášek vystoupily během konference také další zajímavé osobnosti — ať už se jednalo o akademické celebrity jako Jonathan Culler (s příspěvkem „Apostrophe as Attention“), Jahan Ramazani („Poetry and Climate Change“) nebo Eva Zettelmannová („Lyric Mood“), přednášející z menších univerzit nebo začínající badatelky a badatele. Během tří dnů byla představena obdivuhodná šíře témat a přístupů k lyrice, od tradičnějších literárněhistoricky zaměřených bádání (například příspěvek „Dante and Lyric Communities“ badatelky Laury Banellové, v němž se dotkla queer rozměrů básnických skupin navazujících na Danta), příspěvků věnovaných osobnostem a edičnímu zpracování děl (příspěvek Marcela Pellegriniho o patrně nejvýznamnějším moderním venezuelském básníkovi Eugeniu Montejovi) až k reflexi intermediality, ekokritiky, postkolonialismu apod.
Prezentace množství vysoce kvalitních badatelských projektů dokázala, že lyrika tvoří svébytnou oblast výzkumu. Její tradovaná marginalita se v mnoha ohledech ukazuje jako doznívající trend příklonu k narativní próze, případně jako výsledek nepochopení nové mediální situace, v níž se poezie nachází. I přes chybějící zasíťování konference mimo obligátně silně zastoupené euroamerické kontexty či převládající pocit, že v podmínkách českého vysokého školství by uspořádat podobnou konferenci nebylo možné, si z Osla odvážíme mnoho inspirace.
Vychází v České literatuře 1/2024.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
