Spolu s technickými otázkami realizace zkoumá daktyl i z hlediska stylistiky, sémantiky a způsobu užití v různých literárních žánrech a vývojových obdobích. Průzkum jednoho metra se tak stává příspěvkem k dějinám českého básnictví a k poznání často nečekaných rysů individuálního stylu předních (Hněvkovský, Neruda, Vrchlický, Bezruč, Kostohryz, Krchovský aj.) i méně známých básnických osobností. Charakteristika daktylu se oproti dřívějším názorům od základu mění, prokazuje se rytmická zajímavost a rozmanitost i tam, kde se dosud předpokládala mechanická realizace metra. Úvodní kapitola má obecně metodologický význam, neboť předkládá popis metrické normy v řadě navzájem propojených a exaktně formulovaných pravidel. V tom kniha navazuje na vývoj světové metriky posledních desetiletí. Tento způsob vymezení metrické osnovy zároveň otvírá cestu k statistické charakteristice rytmu a k poznání jeho individuálně a generačně rozrůzněných realizací.