Jednou z vědeckých tradic Ústavu slovanské filologie Vratislavské univerzity je literární konference pořádaná každé dva roky na téma Velká kulturní témata ve slovanských literaturách. Již více než třicet let tato dvoudenní cyklická vědecká setkání přitahují do Vratislavi slavisty z celého světa. Ve dnech 28.–29. září 2023 se konal další ročník tohoto mezinárodního vědeckého sympozia, jehož tématem byla tentokrát válka. Konference se konala distančně a jednacím jazykem byly všechny slovanské jazyky.
Současné válečné události na Ukrajině a ruská agrese přiměly slavisty k obecné literární reflexi morálního a etického stavu současného člověka, lidské identity a diskurzů paměti, v nichž jsou zaznamenány kolektivní i individuální zkušenosti z ozbrojených konfliktů. Toto téma, které je v mnoha ohledech složité, nabývá v současnosti zvláštní důležitosti — jednak jako aktuální geopolitické téma, jednak jako stálý problém literatury: jak zvolit správné výrazové prostředky k popisu toho, co se tváří v tvář hraničním zkušenostem zdá být nevyjádřitelné. Spisovatelé totiž reagují na válečnou zkušenost nejen výběrem témat, ale také změnami ve způsobu vyprávění a modelování příběhů.
Organizátoři konference navrhli několik oblastí, do nichž by mohly být rozděleny způsoby reprezentací válečné zkušenosti a jejich výzkum. Problematika války a konfliktu by tak mohla být analyzována z antropologické perspektivy (např. válka jako hraniční antropologická zkušenost, problematika válečného traumatu a existenciální úzkosti ve slovanských literaturách), v kontextu paměťových studií (kult paměti hrdinských činů a válečných hrdinů, vydávání svědectví jako povinnost literatury, místa paměti) nebo ve vztahu k jazyku literárního díla („text“ války, „jazyk“ války, problémy artikulace násilí a traumatu v literárních textech, metafora v literárních obrazech války, válečná vyprávění jako pokus o vyjádření extrémních emocí a traumatických zážitků, narativní a interpretační techniky v procesu vytváření výpovědí o válce).
Na konferenci se přihlásilo celkem 63 výzkumných pracovníků z výzkumných center v Ukrajině, České republice, Itálii, Rakousku, Maďarsku, Chorvatsku, Srbsku a Polsku. Nejpočetnějšími účastníky letošního ročníku byli ukrajinští slavisté. Z pochopitelných důvodů se konference nezúčastnili slavisté z akademických pracovišť v Rusku. Konference byla rozdělena do dvou dnů. První den se konala plenární zasedání.
Na prvním plenárním zasedání zazněly čtyři příspěvky o ukrajinské, české, chorvatské a ruské literatuře. O denících Viktora Fischla v kontextu válečné tematiky zajímavě hovořili Bohumil Jiroušek a Martina Halamová — badatelé zastupující Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích. Téma jejich vystoupení znělo „Deníky Viktora Fischla z jeho londýnského exilu v době druhé světové války“. Cílem bylo analyzovat deníky, které vznikly během Fischlova pobytu v Londýně. Jejich autor zajímavým způsobem zaznamenává svůj pohled na dobové politické dění. Fischl se snažil „nahlédnout dějiny z pohledu dobového angažovaného pozorovatele, který zaznamenává události, jež v daném okamžiku považuje za klíčové. Záznamy se týkají aktuálního dění i budoucího uspořádání Československa a reflektují snahy české politické reprezentace navazovat již za války důležité politické kontakty, které se v té době zdály být rozhodující pro poválečné mírové uspořádání Evropy“, jak uvedli autoři příspěvku. Ve druhém plenárním zasedání vystoupila mj. polonistka a bohemistka Agnieszka Janiec-Nyitraiová, profesně působící na katedře slovanské filologie Univerzity Loránda Eötvöse (Maďarsko). Janiec-Nyitraiová ve svém příspěvku nazvaném „»Byt nasz podniebny«. Oblicza wojny w powieści »Przewóz« (2021) Andrzeja Stasiuka“ upozornila na různé způsoby, jakými lze na válku nahlížet z antropologické perspektivy. Cílem analýzy bylo ukázat, jak Stasiuk zobrazuje válku: jako každodenní realitu, jako přirozený stav a jako katalyzátor pocitů, emocí a napětí. Badatelku zajímaly tváře války viděné z různých perspektiv. Na tomto zasedání vystoupil také slavista Josef Dohnal z Masarykovy univerzity v Brně. Název příspěvku, který přednesl, zněl „Разрушительное влияние войны на расстояние: »Иго войны« Леонида Андреева“. Český slavista ve svém vystoupení rozebíral titulní text, v němž Andrejev představil vizi války jako nesmírně destruktivního živlu, který ovlivňuje nejen osud těch, kteří s nepřítelem přímo bojují, ale i těch, kteří zůstávají v zázemí. Text se stává svědectvím Andrejevova negativního postoje k válce, jejím důsledkům a ničivé síle. Katedru bohemistiky Vratislavské univerzity tento den zastoupil Libor Martinek, který ve svém příspěvku nazvaném „Obraz wojny w wybranych dziełach pisarzy czeskich“ podal obecný přehled literární problematiky války ve vybraných dílech českých spisovatelů.
V závěrečném plenárním zasedání dne vystoupila česká politoložka Lucia Ferenceiová z Vysoké školy ekonomické v Praze, jež se ve své výzkumné práci snaží zachytit odraz politické situace nebo politických a historických jevů ve slovenské literatuře. Přednesla příspěvek „Motiv smíření a odpuštění v tvorbě Juraje Špitzera“, ve kterém se zabývala dílem slovenského spisovatele, publicisty a přeživšího holokaustu Juraje Špitzera. Během druhé světové války Špitzer bojoval ve Slovenském národním povstání v roce 1944 a stal se velitelem židovské partyzánské jednotky. Ve svých počátečních novelách Bílé mraky (1963) a Patřím k vám (1964) vzpomíná na své kamarády z války, jejich hrdinství, víru ve vítězství a doufá, že na ně nebude nikdy zapomenuto. Později se věnoval psaní scénářů k filmům rovněž o druhé světové válce. Až po sametové revoluci v roce 1989 publikoval stěžejní esejistická díla Nechtěl jsem být Židem (1994) a Svítá, až když je úplná tma (1996), ve kterých systematicky analyzoval příčiny antisemitismu i průběh holokaustu na Slovensku a zabýval se jeho filozofickými a politickými souvislostmi.
Druhý den jednání rozdělili organizátoři konference do čtyř paralelních sekcí: bohemistické, ukrajinské, jihoslovanské a rusistické. V bohemistické sekci zaznělo pět příspěvků o české literatuře v kontextu rámcového tématu konference. Zasedání zahájili Jana Cindlerová a Martin Tichý ze Slezské univerzity v Opavě. Jejich příspěvek s názvem „Vstup Velké války do české dramatiky“ byl věnován analýze způsobu, jakým byla první světová válka zobrazována v české dramatice ještě během jejího trvání. Vědci na základě podrobné analýzy textů a recepce inscenací dramat ukázali, jakým způsobem byla Velká válka vnímána a interpretována v době, kdy její výsledek a důsledky byly dosud zcela nejasné. Jak sami uvedli, „na rozdíl od západních literatur se v literatuře české nevzedmula silná vlna válečné tematiky hned v roce 1914 — nejaktuálnější dobové téma si do ní naopak hledalo cestu zdlouhavě a s obtížemi“. Další přednášející byla Ilona Gwóźdź-Szewczenková (Vratislavská univerzita), která přednesla příspěvek s názvem „Retoryka wojny jako strategia narracyjna w tzw. czarnej pentalogii Vladimíra Párala“. Vratislavská bohemistka se zaměřila na analýzu narativních strategií v prozaických dílech Vladimíra Párala zařazených do tzv. černé pentalogie a hlavním cílem jejího výzkumu bylo popsat, jak válka a konflikt ovlivňují narativní strategie a způsob konstrukce literárního světa. První část bohemistické sekce uzavřel zajímavý příspěvek Zdeňka Šandy (Technická univerzita v Liberci), literárního vědce specializujícího se na analýzy současné české literatury. Na konferenci ve Vratislavi přednesl příspěvek „»Národ Psích vojáků přešel řeku«. Tematizace války v rané tvorbě Jáchyma Topola“, v němž se zaměřil na analýzu významové výstavby verše a narativu. Jak poznamenal, „tematizace války je důležitou součástí dynamizačních prostředků autorské poetiky Jáchyma Topola, a sémantická extenze války zahrnuje v jeho tvorbě válku světovou, občanskou, etnický konflikt apod.“
V druhé části z plánovaných tří projevů (Doroty Żygadło-Czopnikové „»Nejmenuješ se Heike, ale Olga«. Strategie narracji i pamięć o końcu wojny w »Bába Bedla« Markéty Pilátovéj“, Radosława Łazarza „Wielka Wojna w czechosłowackim filmie legionowym“, Kamily Woźniakové „Obraz powstania praskiego w literaturze czeskiej — zarys problematyki“) byly předneseny pouze referáty vratislavských bohemistek.
Dorota Żygadło-Czopniková se ve svém příspěvku zaměřila na analýzu prvků magické pohádky a magického realismu, které Markéta Pilátová použila v textu Bába Bedla. Badatelka zdůraznila, že analyzovaný text je dobrým příkladem výchovné knihy o traumatických událostech konce druhé světové války a komplikované česko-německo-židovské minulosti. Kamila Woźniaková představila výsledky svého výzkumného projektu z let 2022/2023, který se týkal literárního obrazu Pražského povstání. Vratislavská bohemistka ve své prezentaci zdůraznila, že problematika literárního obrazu Pražského povstání je originální a že na toto téma dosud nebyla napsána žádná analytická ani srovnávací monografie. Předmětná literatura se většinou omezuje na analýzu této problematiky z pohledu historických věd nebo se na téma tzv. „květnového povstání českého lidu“ dívá komplexně. Autorka analyzovala literární texty popisující přípravy povstání, jeho průběh a důsledky. Výzkum bude pokračovat v širší polsko-české badatelské perspektivě.
Dvoudenní konference poskytla platformu pro výměnu názorů a pohledů, prezentaci výsledků výzkumu literárních a kulturních obrazů války ve slovanských literaturách. V rámci plánovaných panelů se opět sešla významná skupina badatelů-slavistů z evropských zemí, aby se zapojila do diskuze o (ne)adekvátnosti tradičních výrazových prostředků v literárních reprezentacích válečné zkušenosti. Po recenzním řízení budou konferenční příspěvky publikovány v časopise Slavica Wratislaviensia.
Vychází v České literatuře 4/2024.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
