Kudy vede hranice české literatury? A co je „třetí literární prostor“? Na tyto a další otázky hledají odpovědi kolegyně Lenka Jungmannová a David Kroča (Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity) v podcastu, který jsme pro vás natočili v rámci výzkumného programu Strategie AV21 „Identity ve světě válek a krizí“.
Lenka Jungmannová a David Kroča v podcastu hovoří o hrách, které byly během komunistické totality napsány v zahraničí, třeba i jiným jazykem než česky, ale jejichž autory byli Češi. Problematiku ukazují na čtyřech hrách, které vznikly mezi lety 1948 a 1989: dramatu Jakub a jeho pán (1971) Milana Kundery, Čížci (1978) Jana Nováka, hře Bůh do domu (1980) Josefa Škvoreckého a Mezi lidojedy (1989) Libuše Moníkové.
Jmenované hry, respektive jejich autoři, překročili onu kulturní propast mezi východem a západem a museli tomu svá díla přizpůsobit, aby se mohla asimilovat v novém kulturním prostředí. Zároveň ale usilovali o to, aby si zachovali to identické, co může být pro sekundární kulturu novým přínosem. České myšlení, česká kultura a zkušenost, jakkoli třeba kritizované, se skrze jazyk promítají do těchto dramat, takže ve výsledku vzniká cosi jako krosnárodní či kroskulturní literární afiliace.
„Třetí prostor“ v české neoficiální dramatice / Lenka Jungmannová, David Kroča
Podcast si můžete poslechnout také na našem YouTube kanálu:
