Previous Next
Proč dnes číst Krolopa? MIREK NĚMEC Výbor z textů českoněmeckého literárního historika Kurta Krolopa (1930–2016), jenž nedávno vyšel v českém...
Endre Bojtár (1940–2018) TAMÁS BERKES Uzavřela se životní dráha jednoho mimořádně významného maďarského vědce, bohemisty, slavisty a baltisty, jenž...
Mezinárodní vědecká konference Jak psát transkulturní literární dějiny? VÁCLAV MAIDL Ve dnech 15. a 16. listopadu 2018 se v pořádajícím Ústavu pro českou literaturu AV ČR konala vědecká...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

BARBORA DOLEŽALOVÁ

Ve dnech 19. a 20. září 2018 proběhla v Moravské zemské knihovně konference s názvem Slovníky modernistů a paradigmata moderny, kterou společně s Moravskou zemskou knihovnou pořádala Filozofická fakulta Jihočeské univerzity a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Své příspěvky předneslo 26 vystupujících z České republiky i ze zahraničí.

EDUARD BURGET

V roce 2014 vydala teatroložka Petra Ježková obsáhlou monografii Obležen národem dramatiků o prozaikovi, fejetonistovi, kritikovi a v letech 1896 až 1900 dramaturgovi (a později až do své smrti lektorovi) pražského Národního divadla Janu Lierovi (1852 až 1917). Kniha je to v mnoha ohledech objevná, přestože si autorka zvolila pro svou práci klasický rámec knižní biografie, podařilo se jí za pomoci důkladného archivního výzkumu napsat knihu, jež dalece přesahuje obzor běžného životopisného pojednání.

JIŘÍ POLÁČEK

Je obecně známo, že součástí geneze románu Karla Václava Raise Zapadlí vlastenci (1893) jsou texty Věnceslava Metelky (1807–1867) z Pasek nad Jizerou. Osobnost, osudy a tvorbu tohoto písmáka detailně přibližuje kniha Jaromíra Jecha a Evy Koudelkové, mající vtipný název Vlastenec, který nezapadl a podtitul Dvě století Věnceslava Metelky.

KATEŘINA PIORECKÁ

„Za nesnáze způsobené válkou je české obyvatelstvo kromě samozřejmého hospodářského rozkvětu odškodňováno příkladnými, dříve nepoznanými sociálními a kulturními opatřeními.“ Tvrzení Karla Hermanna Franka, otištěné 30. 7. 1944 v deníku Die Zeit vydávaném NSDAP v Reichenbergu pro Říšskou župu Sudety většinou čteme jako manipulativní propagandistické gesto. Německý historik Volker Mohn už v úvodu své původně německy vydané dizertace připouští, že výrok skutečnou situaci v Protektorátu Čechy a Morava nevystihuje, nicméně německý státní ministr pro protektorát o růstu knižní produkce, návštěvnosti divadel, koncertů a především kin ve srovnání s rokem 1938 nelhal. Jaké místo tedy zaujímala kultura v protektorátní každodennosti? Jaké byly důvody zachovávání zdání české kulturní autonomie? A nakolik se jazykově česká umělecká tvorba stala nástrojem německé propagandy? To jsou pro Volkera Mohna natolik klíčové otázky, že Frankovým výrokem rámuje celou svou monografii Nacistická kulturní politika v Protektorátu. Koncepce, praxe a reakce české strany (NS-Kulturpolitik im Protektorat Böhmen und Mähren: Konzepte, Praktiken, Reaktionen, Essen, Klartext 2014).

KLÁRA SOUKUPOVÁ

Německý soubor studií zabývajících se autobiografickými texty, Das eigene Leben als ästetische Fiktion, by mohl podle svého názvu působit jako další z řady odborných monografií teorie autobiografie, jež se snaží postihnout specifika transformace životního příběhu do literární podoby. V tomto případě je však mnohem podstatnější podtitul, jenž zní Autobiographie und Professionsgeschichte — více než teoretickému uchopení problematiky literární estetizace života jsou studie věnovány právě textům, v nichž se autoři zaměřují především na svou profesi či povolání.