Dne 20. června 2023 se v prostorách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně uskutečnil první ročník studentské konference nazvané „Staročeský kulatý stůl“, za jejíž organizací stojí „staročeští“ doktorští studenti Ústavu české literatury FF MU Veronika Jílková a Lubomír Šalomoun. Kromě přednášejících, vzešlých z řad magisterských a doktorských studentů několika univerzit, pozvání přijali rovněž odborní badatelé věnující se starší české literatuře, a tak se mladým akademikům naskytla vítaná příležitost k podnětným diskuzím s těmi nejpovolanějšími, z nichž jmenujeme všechny: svou přítomností nás poctili Jan Malura z Ostravské univerzity, Jana Kolářová z Univerzity Palackého a Marie Škarpová z Univerzity Karlovy; z odborných pracovníků pořádající univerzity se konference zúčastnily Michaela Soleiman pour Hashemiová, Hana Bočková, Marie Hanzelková a Zuzana Urválková. Setkání studentům umožnilo prezentovat témata dizertačních a diplomových prací, jež se toho času nacházely v různých fázích výzkumu — prostor zde dostala témata již obhájená či dokončovaná i rozpracovaná či teprve zamýšlená.
Dopolední část konference, jejíž témata se řadila chronologicky, byla zahájena příspěvkem Karolíny Žampachové, magisterské studentky FF UK. Ta si pod titulem „Výzvy a možnosti zkoumání Umučení rajhradského“ kladla otázku žánrového určení zmíněné staročeské veršované památky ze 14. stol., obvykle řazené mezi tzv. umučení Páně právě na základě námětu, nikoli však žánru. Inspirací pro toto bádání jí byly zejména úvahy Jana Vilikovského a Antonína Škarky. Výklad byl dále věnován problematickému vztahu mezi Umučením rajhradským a tzv. plankty Panny Marie, jakož i nastínění dalších možností výzkumu, o nichž je vzhledem k povaze památky možné uvažovat (například problematika performativity staročeských textů nebo jejich imaginativní potenciál).
V druhém příspěvku nazvaném „Olomoucké povídky — kam dál?“ nastínila Bára Činčurová, rovněž magisterská studentka FF UK, možné další směry výzkumu Olomouckých povídek. Předmětem výkladu byla vlastní revize obsahového rozboru díla, jejž učinil v 50. letech Eduard Petrů. Ten ve sbírce nacházel projevy profanizace a na základě rozsahu a výstavby povídek ji řadil spíše k tichému laickému čtení než mezi kazatelské příručky (proti tomuto pojetí vystoupil Pavel Trost). Přednášející si pro svůj nástin vybrala téma pokání, a svým příspěvkem se tak kromě jiného pokusila nalézt další stopy vedoucí k průkaznějšímu určení možného záměru neznámého pořadatele Olomouckých povídek, tj. jak tyto texty měly být nejspíše recipovány.
Jako třetí zástupce FF UK na setkání promluvila Klára Andresová, která v příspěvku „Vojenské příručky vytištěné ve střední Evropě v letech 1550–1650“ představila východiska, metodologii a výsledky své dizertační práce, obhájené v září tohoto roku. V pojednání se zaměřila na převážně knihovědnou analýzu a následnou charakteristiku militárních příruček, žánrově příslušejících k naučné literatuře, avšak v bádání nebyla zůstavena stranou ani hlediska mezioborová, z nichž největší podíl patřil dějinám vojenství či dějinám umění. Jak sama autorka uvedla, její práce je prvním takovým pokusem v domácím prostředí.
Dopolední blok staročeského setkání završila Michaela Nevřivá, magisterská studentka FF MU, která pod názvem „Obraz moře v české literatuře raného novověku“ uvedla výsledky svého diplomového bádání na poli raněnovověké cestopisné literatury (Oldřich Prefát z Vlkanova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a Daniel Vetter) i tehdejší literatury odborné (Theatrum divinum Matouše Konečného). V těchto dílech si všímala charakteristiky a reflexe tématu moře: například jak jsou u jednotlivých autorů vyjádřeny jeho podoby, jak vypadá mořská fauna anebo vztah člověka k moři. Závěrečná komparace děl z obou žánrových oblastí, jejichž podobu ovlivňovaly zcela odlišné faktory i autorský záměr, vyjevila kromě očekávaných rozdílů i některé podobnosti v přístupu autorů k danému tématu.
Po vydatných diskuzích a přestávce si účastníci mohli vyslechnout přednášku Petry Večeřové z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, informující o možnostech vyhledávání v odborných databázích ÚČL a práci s internetovými badatelskými nástroji (RETROBI, ČLB, CLO, …). Odpolední staročeský blok poté zahájil Lubomír Šalomoun, doktorský student FF MU. V příspěvku nazvaném „Status dedikanta z pohledu literární vědy“ se zabýval literárněvědným uchopením „postavy“ dedikanta v předmluvách českých humanistických postil z let 1592–1620. Výběr materiálu odrážel strukturovanost předmluv především na základě vztahu jejich autora (jakož i jeho konfesijní příslušnosti) k různému typu dedikantů. Neméně důležitým aspektem bylo i pojednání o transmisi osoby z aktuálního světa do formátu dedikace a odlišnost v koncipování „dedikanta jednotlivce“ a „dedikanta kolektivní autority“.
Bartoloměji Paprockému z Hlohol se v následujícím výkladu pod titulem „Obora Bartoloměje Paprockého“ věnovala Jana Mášová, doktorská studentka FF UP. Její badatelské zaměření si u zmíněného autora všímá nikoli jeho slovutnějších prací historických, heraldických anebo genealogických, nýbrž jeho textů literárních, přesněji díla zvaného Obora neb zahrada, ve které rozličná zvířata rozmlouvání svá mají (1602), jejímž pretextem bylo autorovo polsky psané Koło rycerskie. Cílem příspěvku tak bylo „(re)definování“ výzkumných otázek, jakož i problematických aspektů a specifik, které se vztahují k zpracování edice tohoto díla a komentáře k němu.
Barokní tematiku poté otevřela Veronika Jílková, doktorská studentka FF MU a hlavní organizátorka setkání, svým příspěvkem o genezi kultu sv. Jana Sarkandra se zřetelem k dobovému kontextu a fenoménu barokní zbožnosti („Počátky vzniku a rozvoje kultu sv. Jana Sarkandra“). Výklad tedy odrážel literární texty ovlivňující barokní podobu kultu sv. Jana Sarkandra i mimoliterární tradici budování kultu tohoto světce (například výtvarné a sochařské umění či poutní bratrstva), přičemž vývoj kultu byl srovnáván se starším, již dosti zdomácnělým kultem sv. Jana Nepomuckého.
Závěrečné slovo u kulatého stolu dostala Marie Nedomová, tohoto času již doktorská studentka FF MU, která stručně představila svůj zamýšlený dizertační projekt („Postava sv. Anny v kramářských písních“). V něm přiblížila, jak tato oblíbená světice zasáhla do života věřících (v regionálním měřítku) či jaké aspekty jejího života byly inspirací pro tvorbu písňových textů; kromě toho byli posluchači stručně seznámeni také s fondem kramářských písní, jenž se nachází v pobočce SOA ve Velkém Meziříčí a s nímž badatelka hodlá pracovat.
Jako důkaz toho, že každý příspěvek otevřel plodnou debatu o příslušném tématu, sluší se připomenout, že živé diskuze s přítomnými badateli pokračovaly i o přestávkách mezi jednotlivými bloky.
Závěrem nelze než upřímně a s potěšením stvrdit, že cíl premiérového setkání kolem staročeského kulatého stolu na půdě FF MU — totiž sdílení zkušeností a příležitost dovědět se o dalších možnostech výzkumu — byl důsledně naplněn.
I doufáme, že se takové setkávání vbrzku stane tradicí.
Vychází v České literatuře 3/2024.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
