Za Josefem Zumrem (19. 3. 1928 — 2. 7. 2024)
Na začátku letošních letních prázdnin, které jako obvykle trávil v milovaném Táboře, nás opustil filozof, estetik, literární teoretik, editor a překladatel Josef Zumr. Jeho široké odborné zájmy protíná trojice orientujících os.
Na ose filozofické opakovaně otevíral dvě ústřední otázky: problém tradice i aktuálnosti českého myšlení v evropském kontextu a vztah filozofie a odpovědného jednání. První z otázek přivedla Zumra k historii filozofie. Společně s Robertem Kalivodou připravil obsáhlou Antologii z dějin československé filosofie I (1963, druhý díl podle původní koncepce už nevyšel). Kromě toho soustavně publikoval studie a recenze ve Filosofickém časopise, Literárních novinách, ale i v zahraničních periodikách, jako byly polské Zeszyty Argumentów. Po přestávce vynucené normalizačním zákazem se k dějinám české filozofie vrátil také v roli vysokoškolského pedagoga a jako externista přednášel na FF UP v Olomouci. Otázka vztahu filozofie a odpovědnosti se ohlásila vlastně už rozhovorem, který vedl Zumr v roce 1967 se šedesátiletým Janem Patočkou. Nicméně k intenzifikaci a prohloubení zájmu o uvedené téma došlo u Zumra během normalizace, kdy se pohyboval v prostředí tzv. Medvědářů (Sklerokruhu), kroužku vědců, z nichž mnozí nemohli oficiálně vědecky publikovat (Josef Zumr se tehdy živil coby překladatel). Zumr považoval kategorii odpovědnosti za definující rys české filozofie od Husa, Chelčického a Komenského, přes Augustina Smetanu a T. G. Masaryka až po Jana Patočku, Karla Kosíka, Ladislava Hejdánka, Roberta Kalivodu či Ladislava Tondla. Soudil, že typem českého myslitele je občansky angažovaný intelektuál, případně reformátor, nikoli od veřejného života odtržený teoretik. Sám měl k tomuto typu v nejednom ohledu blízko. Především po roce 1989 se projevil jako zkušený organizátor vědeckého života: v letech 1990–1992 byl ředitelem Filozofického ústavu ČSAV, působil ve Filosofickém časopise, stál u zrodu nakladatelství Filosofia, v jehož ediční radě dlouhá léta působil jako její mimořádně aktivní předseda, zasloužil se o obnovu Ústavu T. G. Masaryka (byl předsedou jeho kuratoria).
Druhou orientující osu Zumrových interesů tvoří estetika. Zde je třeba na prvním místě jmenovat Johanna Friedricha Herbarta, jehož dílu věnoval Zumr systematickou pozornost prakticky po celý svůj vědecký život. Herbartismus — též ruský formalismus a český strukturalismus — ho zaujal jako určitá teoretická „protiváha“ toho, co nazýval Hegelovou gnozeologizací estetiky. Naznačená tendence, poznamenávající výrazně dobové formulace estetiky marxistické, v konečném důsledku vede k podřízení umění vědě a filozofii. Herbart, jeho následovníci a ideoví spřízněnci usilovali o vytvoření estetiky jako samostatné disciplíny, jež by pozbyla podřadného postavení přívěšku metafyziky či etiky (v tomto aspektu Zumrova historická práce tvořila paralelu Kalivodovy teoretické reformulace strukturalismu). V podstatě šlo Zumrovi o to, aby historicky zachytil existenci proudu estetického uvažování, který namísto obsahu či odrazu akcentuje vztah, formu (strukturu) a znak, a aby prokázal jeho teoretickou relevanci. Zmíněnou dlouhodobou systematičnost, s níž Zumr ke studiu herbartismu přistupoval, dokládá fakt, že předmětu věnoval jeden ze svých posledních odborných textů, který byl publikován v mezinárodní kolektivní knize Herbartism in Austrian Philosophy (2021).
Třetí osa je literární. Josef Zumr měl stejně jako už zmíněný Patočka filologické vzdělání, ovládal slovanské jazyky (v 50. letech se zabýval kontakty A. I. Gercena a českých radikálních demokratů), překládal z polštiny a ruštiny. Zumra přednostně zajímali spisovatelé, v jejichž díle nacházel výrazný filozofický přesah: Ladislav Klíma a Bohumil Hrabal. Když v roce 1967 vyšel výbor z Klímových textů Vteřiny věčnosti, znamenalo to doslova znovuobjevení pozapomenutého „filozofa-básníka“ (jak jmenovaného autora charakterizoval F. X. Šalda). Hodnotu výboru ještě podtrhl úvod Josefa Zumra. Klíma v něm byl představen jako „filozof hrdé lidskosti“. Je snad paradoxní, že Zumra, který vyzdvihoval občanskou angažovanost českých myslitelů, oslovil tvůrce, jenž vše, co bylo spojováno s příslovečným zdravým rozumem, nemilosrdně ironizoval. Klíma však podle Zumra nepopíral myšlenku humanismu a odpovědného jednání; ztělesňoval spíše jakousi extrémní zkratku na klikaté cestě k pojetí člověka jakožto svobodně jednající bytosti. Bohumil Hrabal byl jiný případ. Zumra s ním spojovalo blízké přátelství. Léta bydleli jako sousedé v dnes už proslulé libeňské ulici Na Hrázi, diskutovali spolu o umění i filozofii. Můžeme jen litovat, že žádné z těchto setkání nemotivovalo Josefa Zumra k publikování obsáhlejší vzpomínky. Nicméně máme k dispozici odeznělé rozhovory nebo literární stopy v Hrabalových textech. A v neposlední řadě Zumrovy hrabalovské studie. V nich, podobně jako v textech klímovských, interpretuje myšlenkovou stránku umělcovy tvorby. Jeho studie o ideových inspiracích Bohumila Hrabala (z roku 1989) je dodnes cenná způsobem, jak je v ní spisovatelovo psaní uchopeno: s filozofickou erudicí a se snahou vysledovat tradice, z nichž Hrabalova přitažlivě excentrická imaginace čerpala. Prolíná jí teze, že každý jedinečný tvůrčí akt má své předpoklady v tvůrčích aktech předchůdců.
Myšlení a dílo Josefa Zumra charakterizuje určitý intelektuální tradicionalismus. Ten není vhodné zaměňovat s konzervatismem v jakékoli podobě. Vyznačoval se nepřestajným důrazem na podstatné ideové souvislosti a celkově uvažováním na pozadí dějinného napětí mezi změnou a trváním. Zumr přitom změnu a trvání nepovažoval za absolutní protiklady, vnímal je spíše jako dva póly životní skutečnosti. Odmítal představu radikální diskontinuity, podle níž lze nové vybudovat na základě totální destrukce starého. Proto měl i osobně daleko k radikálním gestům. Současnost v jeho pojetí zahrnuje neustálé přehodnocování tradic.
Svět absolutních protikladů je bezútěšný. Nic nevzniká z ničeho.
Tak ani Josef Zumr neodchází zcela, zůstává-li naše vzpomínka. A jeho dílo.
Vychází v České literatuře 5/2024.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
