Česká literatura 65, 2017/4

 
 

Studie / Studies

TOMÁŠ HAVELKA — [Filozofický ústav AV ČR; havelka@flu.cas.cz]

K biblickým citacím v Historii o umučení a Kázání XXI Jana Amose Komenského

Studie se zabývá užitím biblických citací v homiletickém cyklu Kázání XXI (vyd. 1663) a souvisejícím svodu příslušných částí evangelií v Historii o umučení (vyd. 1631, 1663, 1757) Jana Amose Komenského. Historie o umučení, perikopní základ kázání, je pokusem Komenského o zpracování evangelijní (pašijové) harmonie. Jako základ k narativnímu zkoncipování cyklu použil Komenský zejména evangelium Janovo, ale položil je na chronologickou osu evangelia Matoušova. Místy je text zřetelně zkracován, při porovnání 5 prvních kapitol Historie o umučení s textem Bible kralické (1601 a 1613) a Manualníkem (tisk 1658) se ukázalo, že text Historie je nejkratší v 31 % případů. Cyklus Kázání XXI je ve studii představen jako systematická biblická exegeze, dávající koncepčně důraz na čtyřstupňovou exegezi (pravidelné pasáže Textus, Předpovídání, Tajemství, Naučení) a na spojování vazeb mezi Starým a Novým zákonem. Biblické citace jsou zpracovány metodou data mining, převedeny do frekvenčního seznamu a vizualizovány za použití nástrojů Voyant Tools a RawGraphs. Z frekvenční analýzy vyplývá, že Komenský postavil exegezi na třech hlavních pramenech: profétických a gnómických verších proroka Izaiáše, koncepčních a interpretačních verších Apoštola Pavla a Kristu a tajemstvím víry nejbližších postojích evangelisty Jana (Evangelium, Listy i Zjevení). Z kvalitatiní roviny interpretace vyplývá, že Komenský užil biblické citace k silnému christologickému vyznění textu a cyklus Kázání XXI tak vyznívá jako spis útěšný se silně nadějným eschatologickým akcentem.

Biblical quotations in Comenius’s History of the Sufferings and Sermon XXI

This study deals with the usage of biblical quotations in the Sermon XXI homiletic cycle (published 1663) and the associated collection of relevant parts of the Gospels in the History of the Sufferings (published 1631, 1663, 1757) by Jan Amos Komenský. History of the Sufferings, the pericopal basis of the sermon, is an attempt by Komenský to create a Gospel (Passion) harmony. Komenský made particular use of the Gospel of John as a basis for his narrative conception of the cycle, but he placed it on the chronological axis of the Gospel of Matthew. In some places the text has clearly been abridged and a comparison of the first five chapters of the History of the Sufferings with the text of the Kralice Bible (1601 and 1613) and Manualník (printed 1658) indicate that the text of the History is the shortest in 31% of cases. Sermon XXI is presented in the study as a systematic biblical exegesis, with the emphasis placed conceptually on a four-level exegesis (regular passages of Text, Predictions, Secrets, Morals) and on the establishment of connections between the Old and New Testaments. The biblical quotations are processed by means of data mining, converted into a frequency list and visualized using Voyant Tools and RawGraphs. The frequency analysis indicates that Komenský based his exegesis on three main sources: the prophetic and gnomic verses of the Prophet Isaiah; the conceptual and interpretational verses of the Apostle Paul; and the closest positions of John the Evangelist to Christ and the mysteries of faith (the Gospel, the Letters and the Revelation). The qualitative level of interpretation indicates that Komenský used biblical quotations for a strong Christological version of the text, so the Sermon XXI cycle conveys a consolatory message with an extremely hopeful eschatological emphasis.

 

MICHAL CHARYPAR [Ústav pro českou literaturu AV ČR; charypar@ucl.cas.cz]

Otázky rukopisu Máchova Máje. K chystané kritické edici básně

Studie zpracovává jedno z klíčových témat týkajících se chystaného kritického vydání Máchova Máje v knižnici Kritická hybridní edice (KHE) – otázky, jež se nahromadily kolem jediného dochovaného rukopisu Máchovy básně. Podává nejen rozbor tohoto rukopisu, který byl nalezen 80 let po básníkově smrti a dosud nebyl relevantně zkoumán, ale porovnává ho zároveň s dalšími dochovanými prameny Máje – zejména s prvním tištěným vydáním z roku 1836 – a pokouší se určit jeho textologický status. V souvislosti s chystanou edicí byla vyvrácena hypotéza, že rukopis byl určen pro cenzuru. Celkový charakter rukopisu i rozbor jazykových a grafických odlišností a shod mezi ním a tiskem ukazují nejpravděpodobněji na to, že rukopis vznikl až po tištěném vydání básně (duben 1836), a to nejspíše jako jeho opis, provedený samotným básníkem, který zemřel ještě téhož roku (listopad 1836). V Máchově pozůstalosti lze nalézt analogický rukopis – zlomek deníku z roku 1835 (R57), který byl vytvořen totožnou technikou zápisu a patrně na stejné sadě papíru jako rukopis Máje, a měl tedy zřejmě i podobnou funkci. Konečné ediční řešení však není předmětem této studie, bude úkolem proponované edice.

Questions surrounding the manuscript of Mácha’s May. The forthcoming critical edition of the poem

This study deals with one of the key topics relating to the forthcoming critical edition of Mácha’s Máj in the Kritická hybridní edice (KHE, Critical Hybrid Series) library, i.e. issues surrounding the only preserved manuscript of Mácha’s poem. It not only provides an analysis of this manuscript, which was discovered eighty years after the poet’s death and has not yet been appropriately examined, but also compares it with other surviving sources of Máj – particularly the first printed edition from 1836, while attempting to determine its textological status. The forthcoming edition has helped to refute the hypothesis that the manuscript was meant for the censor. The overall character of the manuscript and an analysis of its linguistic and graphic divergences and similarities with the printed version indicate that the manscript was most probably not written until after the printed edition of the poem was published (in April 1836), most likely as a transcript of it made by the poet himself, who died that same year (in November 1836). Mácha’s personal papers also include a similar manuscript – a fragment of a diary from 1835 (R57), which was created by an identical recording technique, clearly from the same batch of paper as the manuscript of Máj, thus evidently playing a similar role. However, this study does not focus on the final published version, which will be the task of the proposed publication.
MICHAL HOŘEJŠÍ [Ústav pro jazyk český; horejsi@ujc.cas.cz]

Karel Klostermann — dokumentarista Šumavy?

Studie se věnuje kritice dokumentární platnosti „šumavské“ tvorby Karla Klostermanna (1848–1923), a to zvláště ve vztahu k dominantnímu narativu o zániku „původní“ Šumavy vlivem bezprecedentní vichřice z roku 1870, který tvoří výrazný motiv současného diskurzu o Národním parku Šumava. Na základě vytknutí veškerých popisů přírodního prostředí z románů Ze světa lesních samot (1891), V ráji šumavském (1893) a z průvodcovských Črt ze Šumavy (1890) vytvářím mapy, které vzájemně konfrontuji. Jejich porovnáním s tzv. globálními (obecnými) popisy, tedy takovými, které se vztahují k celému prostoru dějiště té které knihy, docházím k odhalení výrazných diskrepancí. Za podstatné zjištění považuji to, že ačkoli na základě popisů obecné povahy „Šumava“ podle Klostermanna na podzim roku 1870 skutečně prošla zásadním zlomem, z jeho popisů lokálních spíše vyplývá, že vlivem vichřice, gradace kůrovce a následné těžby zde k markantní proměně poměru „původních“ a exploatovaných území nedošlo. Příběh, který se na Klostermannovo dílo tradičně váže, proto vyplývá předně z nedůsledné interpretace textu vázané na spisovatelovu specifickou – a nutno dodat, že jím částečně reflektovanou – úlohu tvůrce kolektivní paměti celého regionu.

Karel Klostermann — Šumava documentarist?

This study engages in a critique of the documentary validity of Karel Klostermann’s (1848–1923) “Bohemian Forest’’ work, particularly with regard to the dominant narrative on the destruction of the “original’’ Bohemian Forest as a result of the unprecedented windstorm of 1870, which is a prominent motif in contemporary discourse on the Bohemian Forest National Park. By excerpting all the descriptions of the natural environment in the novels Ze světa lesních samot (From the World of Forest Solitude, 1891), V ráji šumavském (The Bohemian Forest Paradise, 1893) and the accompanying Črt ze Šumavy ( Bohemian Forest Sketch, 1890) I create maps which are then contrasted to each other. By comparing them with the “overall’’ (general) descriptions, i.e. those relating to each book’s entire setting, I came to detect some significant discrepancies. I consider one substantial finding to be that although on the basis of general descriptions, Klostermann stated that the “Bohemian Forest’’ indeed underwent fundamental disruption in autumn 1870, his local descriptions tend more to indicate that there was no significant change in the ratio of “original’’ and exploited land resulting from the windstorm, the bark beetle outbreak and subsequent woodcropping. Hence the narrative that is traditionally identified with Klostermann’s work primarily arises from an inconsistent interpretation of text associated with the writer’s specific role (which, it should be added, is also partially reflected by him) as a creator of the collective memory for the entire region.

Rozhledy / Horizons

MILUŠE JUŘÍČKOVÁ [Filozofická fakulta Masarykovy univerzity;  Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity;jurickov@phil.muni.cz]

Pavel Fraenkl na křižovatce mezi norskou a českou literární vědou

Studie na ose biografické črty představuje literárněvědnou bohemistikou doposud opomíjenou „norskou“ část díla Pavla Fraenkla.
Pavel Fraenkl at the crossroads between Norwegian and Czech literary studies

Pavel Fraenkl was a Czech-Norwegian scholar. This article provides an overview of Fraenkl’s works published in Czechoslovakia before WWII and in Norway until his death in 1985, reflecting his life as a refugee from Nazism. The focus is on the developmental trends and methods in Fraenkl’s literature and philosophical thinking.

Recenze / Reviews

Jana Maroszová (ed.): Vera mundi lumina. Výbor dominikánských barokních kázání — RADMILA PRCHAL PAVLÍČKOVÁ

Veronika Čapská: Mezi texty a textiliemi. (Swéerts)-Šporkové, textové praxe a kulturní výměna na přelomu baroka a osvícenství — CLAIRE MÁDLOVÁ

Hana Šmahelová: Otevřená hra. Studie z let 2001–2015 — MICHAL CHARYPAR

Petr Komenda: Událost psaní (Slovo a tvar v poezii Františka Halase) — JOSEF HRDLIČKA

Dědinová, Tereza: Podivné krajině. Charakteristika a vnitřní členění fantastické literatury — PAVEL ŠIDÁK

Ljiljana Radonić — Heidemarie Uhl (edd.): Gedächtnis im 21. Jahrhundert. Zur Neuverhandlung eines kulturwissenschaftlichen Leitbegriffs — VÁCLAV SMYČKA

Thomas Ort: Umění a život v modernistické Praze. Karel Čapek a jeho generace, 1911–1938 — KATEŘINA PIORECKÁ

 

Anotace, kronika a glosy

Eva Štědroňová: Hledání nové modernosti. Studie o nové literatuře na počátku dvacátého století — ERIK GILK

Literatura Bohumila Hrabala v dějinných zlomech krátkého dvacátého století — PAVOL SOČUVKA

Česká knižnice pro školy — Robert Kolár

Informatorium 

Autoři čísla

Informace pro autory

 

Specifikace
Název Česká literatura 65, 2017/4
Vydavatel Ústav pro českou literaturu AV ČR
Rok vydání 2017
Počet stránek 150
Formát 14 × 20,5 cm
Edice Archiv časopisu