Studie / Studies

Jiří Pelán [Filozofická fakulta Univerzity Karlovy; jiri.pelan@ff.cuni.cz]

Překlady Vítězslava Nezvala. Rimbaud, Baudelaire, Mallarmé

Autor ve své stati podrobuje analýze tři překladové soubory, jež vytvářejí jádro překladatelského díla Vítězslava Nezvala: Dílo J. A. Rimbauda (1930), Poezii Stéphana Mallarmého (1931) a výbor z Květů zla Charlese Baudelaira (dokončeno 1931, publikováno posmrtně 1964). Konstatuje, že jestliže Nezval prohlašuje překlad za „analogii a imitaci původní básně“, vytvořenou ex novo z původního „slovního a obsahového materiálu“, je zajedno s dobovou teorií překladu, požadující, aby překlad byl především původní básní. V intencích této zásady dává Nezval promluvit Rimbaudovi onou moderní básnickou řečí, jíž ve svých sbírkách promlouvá sám. Licence jsou pak omluveny, ne-li zdůvodněny přesvědčením, že Rimbaudova poetika je produktem onoho modernismu, v jehož základech leží asociativní mechanismus. Modernismus Rimbaudův, Baudelairův a Mallarméův však s asociativním principem nepracuje: díla všech těchto básníků naopak charakterizuje hlubinně racionální konstrukční práce. Nezval tak podal značně specifickou „imitaci“ původních textů: promítl do nich svou vlastní poetiku, okouzlenou kubisticko-poetistickou důvěrou v samopohyb básnické obraznosti.

Translations by Vítězslav Nezval: Rimbaud, Baudelaire, Mallarmé

This article analyses three sets of translations that form the core of Vítězslav Nezval’s translation work: The Work of Arthur Rimbaud (1930), The Poetry of Stéphane Mallarmé (1931) and a selection from Les Fleurs du Mal by Charles Baudelaire (completed 1931, published posthumously 1964). It observes that Nezval declares the translation to be an ”analogy and imitation of the original poem”, created ex novo from the original ”content and verbal material”, as this is in line with translation theory at that time, which demanded that a translation should above all be an original poem. In keeping with this principle, Nezval has Rimbaud speak in the modern poetic language which speaks for itself in his collections. His poetic licence is then excused, if not justified, by the conviction that Rimbaud’s poetics are the product of a modernism that basically consists in the associative mechanism. However, Rimbaud’s, Baudelaire’s and Mallarmé’s modernism does not work on the basis of the associative principle: quite the reverse, the works of all these poets are characterized by  highly rational structuralization. Hence Nezval presented a quite specific ”imitation” of the original texts, projecting his own poetics that were in thrall to a cubist-poetist faith in poetic imagery in perpetural motion.

Markéta Ř. Holanová [Ústav pro českou literaturu AV ČR; holanova@ucl.cas.cz]

Jak se detektivka stala detektivkou. Sonda do vývoje žánrového povědomí v české literární kultuře přelomu 19. a 20. století

Studie se zaměřuje na dějiny detektivního žánru, jejím cílem však není reformulování „objektivních“ dějin žánru, založených na textostředné analýze, ale spíše jejich obohacení o dimenzi recepce. Výsledkem je tak model akcentující „subjektivní“ složku žánru, kterou nazýváme žánrové povědomí. Jeho vývoj mapujeme prostřednictvím sond do recepčního ohlasu děl, na jejichž základě konstruujeme uzlové body geneze povědomí, jejichž výsledkem je ustálení konkrétního žánru v prostředí české literární kultury. Tu chápeme v širokém slova smyslu jako česky komunikované texty, a to jak původní, tak překladové.

How the detective story became the detective story.  A survey of the development of genre awareness in Czech literary culture at the turn of the 20th century

This study focuses on the history of the detective story genre, but its aim is not to reformulate the “objective” history of the genre, based on a text-centred analysis, but to enhance it by including the reception aspect in order to provide a model highlighting the “subjective” element of the genre, which we refer to as genre awareness. We chart its development by means of surveys of the reception response to works, on the basis of which we construct nodal points in the genesis of awareness, resulting in the stabilization of the specific genre within the environment of Czech literary culture, which is understood in the broad sense to involve texts communicated in Czech, both original and in translation.

Veronika Košnarová [Ústav pro českou literaturu AV ČR; kosnarova@ucl.cas.cz]

No man‘s land?  Bibliofilie VŠUP z šedesátých let jako možnost specifické alternativní publikace

Studie se s využitím dostupných orálních a písemných pramenů pokouší alespoň částečně zrekonstruovat bibliofilskou činnost VŠUP, vzešlou především z ateliéru Františka Muziky v podobě – v letech 1949–1970 vycházející – Edici speciálky Františka Muziky; v relevantní míře ovšem přihlíží rovněž k bibliofiliím vznikajícím jako závěrečné ročníkové a diplomové práce v ateliéru Karla Svolinského. Fakt, že se mezi těmito pracemi objevila řada titulů/autorských osobností a/nebo autorských debutů (V. Effenberger, K. Hynek, J. Kuběna, V. Linhartová, M. Nápravník, L. Novák, J. M. Tomeš, Texty experimentální poezie), které by v dané době bylo oficiálně těžko možné vydat, ukazuje, že existovaly i jiné případy alternativního publikačního prostoru, než byl „ryzí“ samizdat. Text se tak zároveň implicitně stává i příspěvkem ke studiu dosud stále komplexně nezmapované problematiky tzv. šedé zóny.

No man’s land?  Academy of Arts, Architecture and Design bibliophily in the 1970s: an opportunity for special alternative publication

This study focuses on describing the samizdat situation in the Tábor region while attempting to portray some of the sociocultural aspects of independent publishing activity on the “periphery”. Local examples of these phenomena (with such series as JITROcel, Anýz, Jiří Novotný and friends’ workshops, magazines such as Studánka, Akát and Obálka, as well as Jiřina Zemanová’s Prostor) are used to reveal the importance of the subculture (in this case the “tramping” or backpacking subculture) as a medium for alternative culture and the social networks and links which create these communities and which influence both distribution and, for example, reception among readers. Other characteristics of samizdat in the regions included its apolitical nature and the interconnections with the Prague samizdat centre. In addition to samizdat activity, the backpacking community in the Tábor region also arranged amateur music shows and independent exhibitions in unofficial premises such as private homes and chalets.

Rozhledy / Horizons

Jana Segi Lukavská [Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, jlukavska@seznam.cz]

Dětský implicitní čtenář jako klíč k literatuře pro děti?

Literatura pro děti je v českém literárněvědném prostředí tradičně definována na základě intendovaného dětského čtenáře. Tento přístup ovšem nemůže zahrnout poměrně široké pole tzv. neintencionální dětské literatury a velkou nevýhodu pojmu intendovaného čtenáře představuje také jeho významová vágnost. Jednu z alternativ, jak k definici literatury pro děti přistoupit, nabízí pojem dětského implicitního čtenáře, který byl poprvé důkladněji popsán a aplikován Aidanem Chambersem. Předkládaný článek analyzuje Chambersovo užívání pojmu dětského implicitního čtenáře tak, že se navrací k iserovským kořenům pojmu a následně zvažuje pozitiva i negativa této alternativy.

The implied child reader as a key to children’s literature?

In the Czech literary studies environment, children’s literature is traditionally defined on the basis of the intended child reader. However, this approach cannot include the fairly broad field of ”unintentional children’s literature”, while another great disadvantage of the term ”intended reader” is its semantic vagueness. An alternative way to approach the definition of children’s literature is offered by the term ”implied child reader”, which was first systematically described and applied by Aidan Chambers. The present article analyses Chambers’ use of the term ”implied child reader” by going back to the Iserian roots of this term, and it subsequently considers the pros and cons of this alternative.

Jakub Říha [Ústav pro českou literaturu AV ČR; riha@ucl.cas.cz] 

Od děrných štítků ke Korpusu českého verše

Úvaha nad knihou Květy Sgallové O českém verši, autor charakterizuje její postavení v poválečném výzkumu českého verše a vyzdvihuje její důraz na využítí  počítačových metod. V druhé části se článek zabývá současnou prací členů versologického týmu ÚČL AV ČR, Petra Plecháče a Roberta Kolára.

From punchcards to the Corpus of Czech Verse

The present article focuses on determining the place of Květa Sgallová in the history of the post-war research on the Czech verse. Taking into account the latest Sgallová’s book, O českém verši [On Czech Verse] (2015), her scholarly biography is drafted with a special emphasis on her efforts to use computational techniques in verse-theory research. The second part of the article deals with the current work of the Versification Research Group (Institute of Czech Literature of the CAS) members, Petr Plecháč and Robert Kolár.

Recenze / Reviews

Milena Bartlová: Pravda zvítězila. Výtvarné umění a husitství 1380–1490 – Petr Čornej

Marie Škarpová: „Mezi Čechy, k pobožnému zpívání náchylnými“: Šteyerův Kancionál český, kanonizace hymnografické paměti a utváření katolické identity – Tomáš Havelka

Pavel Kořínek — Martin Foret — Michal Jareš: V panelech a bublinách. Kapitoly z teorie komiksu – José Alaniz

Petr Andreas: Vybírat a posuzovat. Literární kritika a interpretace v období normalizace – Tereza Šnellerová

Juliana Jirousová — Ivan Martin Jirous: Ahoj můj miláčku. Juliana Jirousová — Ivan Martin Jirous, vzájemná korespondence z let 1977–1989 – Gabriela Romanová

Ivo Říha — Jiří Studený (edd.): Sedm statečných a spol. Próza psaná ženami v kontextu současné české literární kultury – Petra Kožušníková

Martin Jiroušek: Černý bod: Horor v českých zemích – Jakub Jarina

Anotace, kronika a glosy

Vladimír Macura: Znamení zrodu a české sny – Martin Tomášek

Zuzana Zemanová: Písničky pro (ne)všední den. Písňové texty v české populární hudbě 60. let – Stefan Segi

Bohumil Fořt Za Lubomírem Doleželem

Obhájené dizertace 2016

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory