Previous Next
Čteme očima, ale i rukama JIŘÍ TRÁVNÍČEK Jak se čtenářsky chováme v prostředí digitálním, o tom už víme poměrně dost (viz Naomi S. Baronová, Pablo...
Nová syntéza středověké knižní kultury JAN MALURA V posledních letech můžeme pozorovat nebývalou aktivitu na poli české knihovědy, přesněji řečeno výzkumu starší...
Reportáž vyžaduje nadání i kus dobrodružné povahy BARBORA OSVALDOVÁ Když jsem začínala jako asistentka učit na Fakultě sociálních věd a publicistiky, měla jsem poměrně...

Dobias Rukopisy kralovedvorsky a zelenohorsky

Soubor studií s komentovanou antologií textů Rukopisy královédvorský a zelenohorský a česká věda (1817–1885) představuje a dokumentuje proměny vztahu české společnosti k Rukopisům královédvorskému a zelenohorskému v letech 1817–1885. Na případě vědní a do diskursu vědy vystupující recepce studuje to, jak „starobylé“ Rukopisy fungovaly při formování novodobého českého národa v 19. století a jeho identitních modelů v dialogu s Evropou. V obou Rukopisech, situovaných v případě některých skladeb do doby českého pohanství, přitom nalézá okruhem falzátorů (re)konstruované, dobově vlivné doklady původní přirozené kultury Čechů, jejich společenských a uměleckých hodnot a vzdělanosti. Rozlišuje Rukopisy od sebe a sleduje jejich dynamickou recepci, její zvraty a osobnostní, institucionální a vědecky metodologické faktory v období „zužujících se civilizací-ghett 19. století“; situace, kdy Rukopisy byly užívány jako zástupný předmět kritiky české národního programu. Soubor je rámován rokem 1885, kdy stála česká společnost po takřka sedmi desetiletích veřejného uznání Rukopisů, jejich zapojení do širokého národního diskursu formou tzv. rukopisných „obran“ a ostrakizace jejich kritiků, v předvečer zásadní kritiky Rukopisů jako novodobých falz, s níž vystoupili roku 1886 T. G. Masaryk a jeho spolupracovníci.