Previous Next
„Přál bych si, aby komparatistika zůstala četbou textů“ Rozhovor s Jiřím Pelánem Jiří Pelán, profesor Univerzity Karlovy, významný romanista, překladatel a literární historik s...
Věčné živé téma DANUTA MUCHOVÁ (přeložil Libor Martinek) V letech 1939–1945 zavraždili nacisté celkem asi šest milionů Židů. Stejným...
Věra Vařejková (1931–2020) MILENA ŠUBRTOVÁ Ve čtvrtek 13. srpna 2020 zemřela Věra Vařejková. Patřila ke generaci, do jejíhož dospívání tíživě zasáhla...

„Tak sám a vzdálen“ – tak pocit osamění vyjádřil jedním veršem v padesátých letech minulého století básník Václav Renč, jeden z politických vězňů komunistického režimu. Rovněž mnozí další, nejen zkušení spisovatelé o své zkušenosti z vězení i z pracovních táborů chtěli zanechat autentická svědectví. Souhrnně tento soubor žánrově i druhově různorodých textů nazýváme vězeňská literatura.

Poezie Jana Zahradníčka, román Motáky nezvěstnému Karla Pecky, Dopisy Olze Václava Havla či Magorovy labutí písně Ivana M. Jirouse a mnohá další díla vznikající či čerpající z této zkušenosti se stala kanonickými díly české literatury druhé poloviny 20. století a plnohodnotnou součástí díla jednotlivých spisovatelů. Pro soustředěné domácí čtení přinášíme ukázky vybraných děl s medailonky jejich autorů v příruční antologii Tak sám a vzdálen, která slouží hlavně jako výchozí bod a inspirace k další četbě a kromě vybraných ukázek obsahuje i slovníček vězeňského slangu, který dobře poslouží jako nápověda při luštění přiložené křížovky. Vaše vědomosti k tématu prověří také dva kvízy.

Dále zpřístupňujeme pro zájemce i doprovodné studijní materiály, které jsme připravili pro účastníky workshopů loňského Veletrhu vědy.

V takzvaném kurzu vězeňské korespondence naleznete podněty a ukázky dopisů psaných z vězení a můžete si sami vyzkoušet, že napsat takový dopis nebylo nic jednoduchého, neboť šlo v podstatě o „literární úkol, jak něco napsat, i když člověk vlastně nic napsat nemůže“ (I. M. Jirous). Psaní oficiálních dopisů se řídilo mnoha pravidly. Dopis mohl mít jen omezenou délku a mohl být adresován pouze rodinným příslušníkům. Bylo možné psát pouze o rodinných záležitostech, v žádném případě o tom, v jakých podmínkách věznění žijí. Nesměla se používat cizí slova, číslice, šifry, občas se cenzorům mohl znelíbit i humor. Písmo muselo být zcela čitelné. Při porušení těchto zásad mohl cenzor dopis zabavit a neodeslat ho nebo příslušné pasáže začernil. Na cenzory však bylo možné vyzrát, a sice pokusit se do textu zašifrovat skrytou zprávu nebo dokonce poslat domů tajný dopis – neboli „moták“.

Ve vězeňské cele bylo opravdu složité něčím vyplnit jednotvárně ubíhající čas. Někdo si opakoval cizojazyčná slovíčka, zpíval, počítal rovnice, mnozí začali skládat básně. Občas se k vězňům dostal malý papírek a tužka a díky tomu se podařilo zaznamenat nemálo příležitostných básní, které zachycují prostor cely nebo táborů či pocity a vjemy uvězněných. Jejich příklady najdete jak v antologii, tak v doprovodných podkladech kurzu vězeňské poezie.

Těšíme se, že s námi budete dopisy a básně sdílet na našich facebookových stránkách nebo na e-mailech Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.!

_ _ _

Obrázek mukla – ilustrace z kolektivní básnické sbírky Přadénko z drátů. Napsali ji, ilustrovali a ve třech různých formátech tajně vydali jako samizdat skauti věznění v jáchymovském táboře Rovnost v roce 1950. Autorem kresby, která znázorňuje mukla v tehdejším táborovém mundúru, je František Falerski (Bonifác, též Bonny; 1927–1969; vězněn 10 let).

 

Doprovodné materiály:

ANTOLOGIE

dopisní papír_trestní ústav
dopisní papír_vězenský ústav 

KŘÍŽOVKA

KVÍZY

KURZ VĚZEŇSKÉ KORESPONDENCE

KURZ VĚZEŇSKÉ POEZIE