V těchto dnech bohužel zemřel Sergio Corduas (Viterbo, 1943 — Benátky, 15. října 2022).
Corduas byl žákem Angela Marii Ripellina a právě díky němu v době svého studia v Římě v 60. letech objevil lásku k české literatuře a na dlouhá desetiletí se stal předním italským univerzitním bohemistou. Pracoval jako lektor italštiny na Univerzitě Komenského v Bratislavě a poté na Univerzitě Karlově v Praze, v roce 1971 nastoupil jako lektor bohemistiky na Univerzitu Ca’ Foscari v Benátkách, kde zakotvil.
Vedle překladu největších autorů české literatury se věnoval také osobnostem, které měly zásadní význam pro rozvoj filozofie v Československu. Vzpomeňme jen na významné a průkopnické edice a překlady textů Karla Teigeho, Jana Mukařovského, Roberta Kalivody nebo Jana Ludvíka Fischera, které vydal v nakladatelství Einaudi.
Jako hostující profesor na brněnské univerzitě, stejně jako na letních školách slovanských studií v Praze a Brně, přednášel o svých oblíbených autorech jako Jaroslav Seifert a Vladimír Holan, a především Jaroslav Hašek a Bohumil Hrabal, s nímž ho pojilo také dlouholeté přátelství. Přeložil některá Hrabalova mistrovská díla jako Ostře sledované vlaky a Příliš hlučnou samotu a později s Annalisou Cosentinovou redigoval texty tohoto velkého autora v edici Meridiano Mondadori.
Byl oblíben mezi studenty na Univerzitě Ca’ Foscari a zanechal v několika generacích badatelů vzpomínky na fascinující a vždy hluboké přednášky, k jejichž plodům patřilo i to, že jeho žáci založili nakladatelství Poldi libri, věnované výhradně českým autorům. Právě tomuto nakladatelství určil některé ze svých posledních prací, a italským čtenářům tak nabídl takové skvosty, jako jsou jeho překlady Richarda Weinera a Jakuba Demla, které nikoli náhodně téměř doplnily (po jeho předchozích překladech Ladislava Klímy a Haška) expresionistickou konstelaci autorů, kterou jeho přítel Hrabal vyzdvihl (vedle Kafky) jako „pěticípou hvězdu“ své vlastní inspirace.
V posledních letech, v důchodu a unaven zdravotními problémy, Corduas omezil své aktivity a věnoval se především spolupráci s fotografem Francescem Jappellim při tvorbě elegantních fotografických publikací o své milované Praze. V jedné ze svých posledních soukromých zpráv napsal s odkazem k dění na Ukrajině: „Jsem rozerván touto válkou. Objímám.“
Přeložil Dalibor Dobiáš
Vychází v České literatuře 4/2023.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
