Jak vznikala literatura v době studené války, jak se dostávala ke svému čtenářstvu a jak byla čtena? To jsou otázky, které si klade kolektivní monografie editovaná Gregem Barnhiselem, pojímající studenou válku jako specifické literárněhistorické období. Soustředí se přitom na literární kulturu a dějiny knihy, a to zejména v anglofonních oblastech. Ptá se, jak fungovaly struktury, organizace a instituce spjaté s literaturou, a to včetně nakladatelství, neziskových organizací, univerzit, rádiových pořadů, časopisů, veletrhů, spolků, knihoven a knihkupectví, výuky literatury, programů tvůrčího psaní i gramotnosti.
V úvodu Barnhisel formuluje tři teze: 1. období studené války bylo obdobím růstu institucí, které ovlivnily vznik, cirkulaci a recepci literatury na obou stranách železné opony (s. 2); 2. procesy dekolonizace a studené války byly vzájemně provázané (s. 5); 3. během studené války byl modernismus přijat a šířen kulturními institucemi v rámci západního bloku, na což reagovaly některé marginalizované skupiny návratem k realismu nebo postmodernismem (s. 6). Kniha přitom nejkomplexněji ilustruje první tezi, čemuž odpovídá i rozdělení do tří oddílů: produkce, cirkulace a recepce.
Jednotlivé texty jsou propojeny zájmem o materiální aspekty kultury, reflektování rolí mediátorů a gatekeeperů a vyzdvihováním důležitosti kulturní výměny. To jsou také rysy dvou příspěvků věnovaných propojení mezi českou a americkou literaturou. V textu „American Jewish Writers and the Eastern Bloc: The Dissident Generation“ se Brian Goodman věnuje cestám amerických židovských spisovatelů přes železnou oponu. Cesty do Československa, Maďarska, Jugoslávie nebo Polska původně pro mnoho z nich znamenaly hledání vlastní minulosti, zážitky z těchto zemí jim ale poskytly nový náhled na americkou situaci. Zároveň iniciovaly zájem o autory a autorky z východního bloku a také jejich podporu, jak Goodman ukazuje na příkladu Philipa Rotha, Saula Bellowa, Arthura Millera, Bernarda Malamuda a také Johna Updika (který sice nebyl židovským autorem, ale k těmto autorům patřil jak generačně, tak právě svou cestou za železnou oponu). Vznik edice Writers from the Other Europe, kterou inicioval a řídil Philip Roth, byl jedním z přímých důsledků těchto cest. Bylo v ní vydáno sedmnáct děl jedenácti autorů (včetně Milana Kundery, Bohumila Hrabala a Ludvíka Vaculíka) přeložených ze čtyř jazyků a podle Goodmana se stala „jedním z velkých transnacionálních publikačních projektů pozdní studené války“ a ustanovila „alternativní kánon středo- a východoevropských literatur v anglickém překladu“ (s. 124).
Goodman se umně pohybuje mezi českým a americkým kontextem, aby ukázal propojení, která by v národních kontextech zůstala nezřetelná nebo neviditelná. Pomocí východoevropských cest zpochybňuje zavedené narativy o amerických židovských autorech a jejich politickém směřování v šedesátých a sedmdesátých letech. Přestože má článek těžiště spíše v americké kulturní sféře, kontakty, které popisuje, neilustrují jednostrannou inspiraci či vliv, naopak se skládají do komplexních sítí. Goodman například popisuje cestu Saula Bellowa na tříměsíční přednáškové turné do východního bloku v roce 1959, kde Bellow začal pracovat na románu Herzog. O zhruba dvě dekády později píše Václav Havel z vězení Olze Havlové o českém překladu románu, který podle něj vystihuje krizi, kterou intelektuál zažívá ve svobodných podmínkách — jednalo se právě o Bellowova Herzoga (s. 121). Také studie Jiřiny Šmejkalové „Robinson Jeffers’s Pilgrimage through the Iron Curtain: The Beloved Shepherd“ se věnuje česko-americké kulturní výměně. Podobně jako Goodman se Šmejkalová neomezuje pouze na jednostrannou recepci. Tvorbu amerického básníka Robinsona Jefferse kontextualizuje v české i americké literární historii, rozebírá překlady i paratexty, zkoumá korespondenci mezi Jeffersem a Kamilem Bednářem, který Jefferse překládal a zprostředkovával ho tak českému čtenářstvu. Zároveň vidí vydávání Jeffersových knih v kontextu knižního oběhu mezi padesátými a osmdesátými lety. Vydávání Jefferse v státněsocialistickém Československu pak zapadá do obrazu kulturních kontaktů, jak je ve své knize o vztazích mezi českou a anglofonní poezií během studené války popsal Justin Quinn: „Docházelo k zastírání stop, přesouvání básnických důrazů, úpravám v životopisech, vše kvůli tomu, aby mohlo dojít k transnacionální směně — a dokonce se zdá, že se jedná o nutné předpoklady jakékoli transnacionální směny“ (Poezie ve dvojím ohni: Transnacionalismus a studená válka, Praha, Karolinum 2018, s. 18).
V této směně přitom svou roli hrálo i neporozumění. Bednář, Jeffersův dlouhodobý obdivovatel, autorovi napsal entuziastický dopis a Jeffers mu zdvořile odpověděl. Jak popisuje Šmejkalová, Bednář si pravděpodobně obsah dopisu interpretoval mnohem vřeleji, než jej pisatel zamýšlel. I tak se ale dopis stává součástí propletené sítě událostí, kulturních artefaktů a aktérů, které zahrnují „dopisy, verše, divadelní představení, kameny, útesy, oceány a dokonce i borovici a záhonek v Bednářově zahrádce v severních Čechách“, dedikovaný Jeffersovi a Jeffersově asistentce a životopiskyni Melbě Barry Bennetové (s. 381).
Rozpor mezi záměrem vysílající strany a tím, co se stane na přijímací straně, je jedním ze společných motivů celé kolektivní monografie, ať už se jedná o Bednáře a Jefferse nebo podporu pro anglojazyčné časopisy v subsaharské Africe, která měla zabránit šíření komunismu, a přitom, jak ukazuje článek Ashi Rogersové, podpořila hnutí za nezávislost. Nejzajímavější aspekty literárních kultur studené války se přitom vyjevují právě v tomto napětí a zdůraznění vzájemné propojenosti vysílajících a přijímajících stran a jejich proměnných pozic. Šmejkalová ale zároveň upozorňuje na historickou a prostorovou situovanost termínů a konceptů jako studená válka (s. 375). Podobná reflexe by prospěla i rámování celé knihy, která je zakotvená v anglojazyčné oblasti (jak se dozvídáme z úvodu, ale ne z názvu). Určitému vymezení a zaměření se nevyhne žádná kolektivní monografie, kniha však formuluje ambice zvýraznit kulturní výměnu a reflektovat roli dekolonizace, přesto je zaměřená zejména na americkou, případně angloamerickou kulturní produkci. Například v první části věnované vzniku děl a literární kultury obecně je jediným textem, který se nevěnuje pouze americké a angloamerické produkci, článek Briana Goodmana. V dalších oddílech sice najdeme jednotlivé kapitoly věnované anglofonní literatuře na africkém kontinentu, americko-čínským a americko-japonským kulturním kontaktům, Indii, Kubě a Austrálii, Sovětském svazu i zmíněné studie o Československu, jsou to ale příznačně oddíly věnované cirkulaci a recepci. Na druhou stranu příspěvky samotné zpochybňují americkocentrické vidění jak rozrůzněností kulturních center, o kterých mluví, tak implicitním propojením anglofonní sféry a západního bloku. Například ve studii o skupině Australasian Book Society a její publikační činnosti Nicole Mooreová ukazuje, že tato společnost mezi léty 1952 a 1981 nejenže publikovala osmdesát tři knih levicových australoasijských autorů, ale také sloužila jako prostředník pro nakladatele ze státněsocialistických zemí a spolupracovala s východoněmeckým anglojazyčným nakladatelstvím Seven Seas (s. 307). Tato studie připomíná, že anglojazyčná kultura překračovala hranice mocenských bloků a jazyků nejen ve formě překladu, ale i v rámci svébytného literárního pole. Zároveň společně se studiemi, které se blíže věnují dekolonizačním procesům, ukazuje proměnlivou a často ambivalentní roli anglického jazyka.
I přes své přílišné soustředění na americký kontext ukazuje kniha The Bloomsbury Handbook to Cold War Literary Cultures šíři a různorodost literárních kultur v období studené války. Jednotlivé příspěvky pak dokazují, že literární artefakty, fenomény, materiální objekty, tendence, dopisy i autoři a autorky byli v rámci těchto kontaktů a oběhů nejen přijimáni, ale i přetvářeni, překládáni, inspirováni a spolutvořeni. Jsou to právě příspěvky věnované Československu, které komplikují zavedené narativy kulturních kontaktů a figurují nejen jako doplněk širší historie anglojazyčné kultury, ale jako její integrální součást.
Greg Barnhisel (ed.): The Bloomsbury Handbook to Cold War Literary Cultures. London, Bloomsbury Academic 2022. 445 stran.
Vychází v České literatuře 3/2024.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
