Previous Next
Křižovatka bez dopravního značení LADISLAV FUTTERA Jaká kritéria by měla splňovat práce, která má ambice stát se učebnicovým textem, tedy jednou ze...
„Wir — die Kinder des odsun“ LENKA ŘEZNÍKOVÁ Kniha Václava Smyčky zpracovává obtížné a stále do jisté míry kontroverzní téma poválečného odsunu Němců,...
Všichni mluví, ale je to tak nějak jedno JIŘÍ JELÍNEK Jak hovořit o historické próze ve světě, který (oprávněně) zpochybnil možnost objektivního poznání historie a...

Literatura – tak jako další umění – patří dnes nepochybně k takzvaným „starým“ či „tradičním médiím“. Pojem média byl však v literární vědě i reflexi slovesnosti (stejně jako umění) po staletí zastřen či existoval v latentním stavu.

Devítičlenný autorský kolektiv odkrývá příčiny této slepé skvrny a s pomocí genealogie pojmu „média“ vysvětluje různé aspekty dlouhého procesu mediálního sebeuvědomování literatury a literární vědy, jenž jde ruku v ruce s jejich zdánlivým zastaráváním tváří v tvář neúprosné evoluci techniky. Současně jsou zkoumána možná vymezení „média“ z pohledu několika disciplín a oblastí. K těm patří mj. sémiotika, intermediální studia, dějiny a teorie techniky, mediální teorie a mediální filosofie, teorie obrazu, kulturní kritika nebo teorie systémů. Kniha tak mnohostranně rozvíjí východiska pro uvedení literární a mediální vědy na společný základ.

Monografii připravil kolektiv badatelů, jehož jádro tvoří členové oddělení teorie a lexikografie Ústavu pro českou literaturu AV ČR – Richard Müller, Tomáš Chudý, Alice Jedličková, Stáňa Fedrová a Pavel Šidák –, do nějž se však zapojili také externí specialisté z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy a Filosofického ústavu AV ČR, Miroslav Petříček, Josef Vojvodík a Martin Ritter.

 

ukázka, tisková zpráva, posudky a další informace