Monografie čtrnáctičlenného autorského kolektivu, která vznikla ve spolupráci ÚČL AV ČR a ÚSL SAV, je věnována kazatelské próze jakožto jedinečnému literárnímu a kulturně-historickému fenoménu. Pozornost autorů se vesměs soustředí na kazatelství slovenské a české provenience, s důrazem na dobu střední (raný novověk). Jde o období, kdy měl tento literární žánr, který je často spojován se synonymním označením kázání a řeč, významné zastoupení ve skladbě české a slovenské literatury. Jednotlivé kapitoly nabízejí interpretaci vybraných kázání a řečí jako autonomních literárních děl a dobových dokumentů. Na homiletiku nahlížejí autoři jako na žánr, který stojí na pomezí umělecké a věcné literatury. Na jednu stranu sledují její žánrové charakteristiky, tematicko-motivické zaměření, ideovou náplň, inspirační zdroje, vztah k dobové rétorice, poetický výraz a používání jazykových a stylistických prostředků. Na druhou stranu si pak všímají výpovědní hodnoty kazatelské prózy, jejíž tvůrci se vyjadřovali k nejrůznějším náboženským, politickým, sociálním a etickým otázkám. Výzkum kazatelství, který se v minulosti – až na výjimky – nepociťoval jako zásadní a důležitý, se po roce 1989 znovu nastartoval a slibně rozvinul. Navzdory značným dluhům, které máme vůči tomuto výzkumnému tématu, se je snaží autoři této monografie splatit alespoň tímto skromným dílem. Jak naznačuje římská číslice v názvu knihy, hodlají editoři v naznačené spolupráci českých a slovenských literárních vědců pokračovat a rozšířit výzkum na širší oblast střední Evropy.
Previous
Next
Křižovatka bez dopravního značení
LADISLAV FUTTERA
Jaká kritéria by měla splňovat práce, která má ambice stát se učebnicovým textem, tedy jednou ze...
„Wir — die Kinder des odsun“
LENKA ŘEZNÍKOVÁ
Kniha Václava Smyčky zpracovává obtížné a stále do jisté míry kontroverzní téma poválečného odsunu Němců,...
Všichni mluví, ale je to tak nějak jedno
JIŘÍ JELÍNEK
Jak hovořit o historické próze ve světě, který (oprávněně) zpochybnil možnost objektivního poznání historie a...


