Previous Next
Za Vlastimilem Válkem ZUZANA URVÁLKOVÁ „Vzpomínky jsou jediný ráj, z něhož člověka nelze vyhnat.“ Jean Paul Úmrtím doc. PhDr. Vlastimila...
Prožít dobu prostřednictvím slov MARKÉTA KITTLOVÁ Antologie Cesty do utopie je rozsahem a editorským záměrem monumentální dílo. Na téměř devíti stech...
Strukturalismus v průsečíku pohledů ROMAN KANDA Polský bohemista a slavista Piotr Gierowski (1978) působí na Jagellonské univerzitě v Krakově a zabývá se...

ten-ktery-byl

 

Vladimír Macura (1945‒1999) nepochybně patří k nejvýraznějším a nejinspirativnějším osobnostem české literární vědy. Byl však také výrazným spisovatelem a pozoruhodným člověkem. Monografie Pavla Janouška se soustředí na vykreslení jeho literárních snah od juvenilní básnické tvorby v časech ostravského mládí přes léta studentská až po dobu, kdy se stal uznávaným sémiotikem a spisovatelem. Analyzuje ty Macurovy odborné publikace, které zásadně proměnily naše vnímání českého národního obrození, případně přesvědčivě pojmenovaly a vyložily kulturu socialistickou, a věnuje se také vývojovým proměnám jeho díla prozaického. Cílem je zachytit celoživotní jednotu postoje a tvorby, ono zvláštní macurovské propojování seriózní literární a vědecké práce se smyslem pro hru a mystifikaci chápanou jako akt kreativní semiózy, jenž má schopnost vytvářet a měnit svět kolem nás.