Previous Next
Ad maiorem Iosephi Vintr gloriam aneb Jesuitica k narozeninám významného bohemisty ONDŘEJ PODAVKA Josef Vintr je významný bohemista, žijící od roku 1968 ve Vídni, kde po mnoho let působil jako profesor...
Ta Věra vůbec nemluví MIROSLAV KOTÁSEK Veronika Košnarová otevírá svou knihu o tvorbě Věry Linhartové poukazem na rozporné přijímání jejích...
Život je krátký, i když někdy trvá dlouho. Rozhovor s literárním kritikem a historikem prof. Milanem Suchomelem Právě dnes, 13. července 2020, slaví literární historik a kritik Milan Suchomel své 92. narozeniny. Při této přiležitosti...

Česká literatura 54, 2006/4

Studie

Tomáš Kubíček: Systém významové výstavby narativního díla v návrhu pražského strukturalismu
(s. 1-44)
Plná verze studie je dostupná v pdf-formátu.

Kateřina Bláhová: Historie literární. Emancipace vědní disciplíny na přelomu 19. a 20. století
(s. 45-86)
Literární historie měla svou tradici v rámci filologie, ale bez výraznějších metodologických základů. Základním předpokladem, jak ji prosadit jako samostatnou disciplínu, bylo nalezení a formulování jejího předmětu a metodologie, další existenci pak musela zajistit její institucionalizace – zvláště vydávání odborného časopisu, jako oborové komunikační a publikační základny, a zajištění kontinuity nové disciplíny založením univerzitní katedry. To se tzv. Vlčkově škole podařilo zvláště díky kontaktům se zahraničním. Podnětné bylo setkání s německou a francouzskou pozitivistickou literární vědou, znalost zahraničních literárněvědných časopisů, či nalezení vzorů v německých univerzitních a muzeologických pracovištích a tamní organizaci literárněvědné práce. Na sklonku 19. století se Jaroslav Vlček habilitoval pro obor české literatury na české části pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity a Jan Jakubec se se rozhodl připravovat na svou habilitaci v zahraničí – strávil dva semestry řádného studia na univerzitách ve Vídni a v Berlíně (zahraniční studium bylo důležité i pro další badatele, v Berlíně v prvních letech 20. století studovali např. Arne Novák či Otokar Fischer). Vlčkovy přednášky byly úspěšné, ale prosadit obor české literatury jako samostatný se nicméně nedařilo. Jakubec s Vlčkem proto usilovali o založení oborového periodika. Tato idea se však v úplnosti nerealizovala – Obzor literární a umělecký, redigovaný Vlčkem, byl spíše kritickou revuí, jež ovšem přinášela i rozsáhlejší studie a metodologické úvahy. Přes všechny peripetie se právě na přelomu 19. a 20. století Vlčkovi a jeho kolegům podařilo prosadit literární historii jak na univerzitě, tak na stránkách časopisů. Obdobně jako němečtí badatelé obrátili pozornost k novější literatuře. Začali připravovat vydávání kritické edice spisů českých beletristů tvořících v 19. století a iniciovali kolektivní projekt věnovaný dějinám české literatury této epochy. Metodologicky se však inspirovali spíše francouzským pozitivismem. Obor se začal personálně obsazovat. Badatelé nové pojetí literární historie obhájili v teoretických a metodologickýchv statích. Již na počátku 20. století se literárněhistorická práce stala integrální součástí humanitních studií.

Diskuse

Aleš Haman: Dějiny literatury, literární dějiny nebo dějiny literárnosti? (K problematice vymezení předmětu a metody rekonstrukce literárního procesu)
(s. 87-95)
Stať je dalším příspěvkem do diskuse o metodologii literární historigrafie, jež na stránkách České literatury započaly příspěvky P. Janouška, D. Turečka, V. Papouška a T. Glance uveřejněné v ČL 1/2006.

Texty

Petr Šámal: Socrealistický kánon: bilance a inspirace současné rusistiky
(s. 96-105)
Přehledová stať o sborníku Socrealističeskij kanon (Sankt Petěrburg 2000), který nabízí reprezentativní přehled o současných podobách zkoumání socialistického realismu.

Hans Günther: Totalitní stát jako umělecká syntéza
(s. 106-118)
Úvodní studie sborníku Socrealistický kánon je mimořádně inspirativním pokusem o obecnou systematizaci znaků totalitní estetiky.

Rozhledy

Pavel Janáček: Léta padesátá, kulturní politika a česká literatura
(119-128) Recenze knihy Jiřího Knapíka V zajetí moci (Libri 2006), již recenzent začleňuje širšího kontextu výzkumu literární života v padesátých letech 20. století.

Michal Přibáň: Nad Špiritovou edicí lektorských posudků Jana Lopatky
(s. 129-142)
Plná verze recenze je dostupná v pdf-formátu.

Recenze

Petr Čornej: „Outsideři“ a „insideři“ v české předhusitské literatuře
(Alfred Thomas: Čechy královny Anny. Česká literatura a společnost v letech 1310–1420. Překlad Gabriel Gössel. Brno, Host 2005. 260 stran.)

(s. 143-150)

Petr Poslední: Obraz iluzorního myšlení
(Słownik realizmu socjalistycznego. Edd. Zdzisław Lapiński, Wojciech Tomasik. Kraków, Universitas 2004. 448 stran. )

(s. 150-156)

Miroslav Zelinský: Slovenské inspirace a atavismy
(Umenie v službách totality: 1948–1956: sondy do problematiky. Ed. Štefan Drug. Bratislava, Ústavu slovenskej literatúry SAV 2001. 161 strana; Poetika a politika: Umenie a päťdesiate roky. Ed. Jelena Paštéková. Bratislava, Ústav slovenskej literatúry SAV – Slovak Academic Press 2004. 302 strany. )

(s. 156-160)

Petr Mareš: Próza Karla Poláčka v rozmanitých kontextech
(Erik Gilk: Poetiky a kontexty prózy Karla Poláčka. Devatero studií o Poláčkově díle a ještě jedna o jeho životě jako přívažek. Boskovice – Rychnov nad Kněžnou, Městský úřad – Albert 2005. 182 stran.)

(s. 160-164)

Kronika

Antonín K. K. Kudláč:Plzeňské sympozium po šestadvacáté
(s.165-166)

Aleš Kovalčik: Studentská literárněvědná konference
(s. 166-169)

Zdeněk Pešat: Za Evou Strohsovou
(s. 169-170)

Jakub Sichálek: Eduard Petrů (16.12. 1928-3.3. 2006
(s. 170-173)

Informatorium
(s. 174-179)